Galerie

David "Undertaker" Dvořák vyvrací stereotyp o „typických“ MMA bojovnících s plešatou hlavou, zlým pohledem a egem větším než IQ. Od malička hrál šachy, má vystudovanou vysokou školu a z jeho přirozeného vystupování byste neřekli, že se jedná o jednoho z nejlepších MMA bojovníků na světě.

To se odráží také v jeho zápasech, ve kterých je sice tvrdý, ale jde vidět, že uvažuje hlavou a bojuje velice chytře. Do UFC přišel před dvěma roky a za tu dobu se vypracoval na devátou pozici v muší váze (-56,7 kg). Své první tři zápasy vyhrál a až letos na jaře těsně nestačil na Matheuse Nicolaua, se kterým prohrál na body. Jeho cesta v nejlepší organizace na světě ale dál pokračuje a David by se chtěl v oktagonu ukázat ještě do konce roku.

Nedávno navštívil pražský Choketopus gym, kde si zaspároval s amatérskými bojovníky a předal jim cenné rady. A to byla skvělá příležitost pro rozhovor se sympatickým „hrobníkem“ z Hradce Králové:

Jak probíhá tvůj tréninkový režim v době, kdy ještě nemáš ohlášený zápas ani soupeře?

„Mám přípravu vlastně každý den. Jediné co tam je jiné (oproti přípravnému kempu), že tolik neřeším stravu. Nejsem na dietě, takže si můžu dopřát i to, co bych normálně neměl.“

Kolik tréninků týdně zvládáš?

„Normálně to vychází na 11 až 15 tréninků týdně. A klasicky mám každý den 2 tréninky plus v sobotu jeden trénink. To jsou jakoby ty oficiální tréninky, přes které nejede vlak. Ty si musím splnit a do toho mám doplňkové tréninky, že třeba jednou týdně musím na 2 hodiny na kolo nebo na nějaký AirBike a takovéhle doplňky. Ale ty už jsou spíše takovou regenerační formou.“

zdroj: Profimedia

Teď je ti 30 let, jsi v podstatě v nejlepších letech. Jak dlouho ale ještě hodláš profesionálně zápasit?

„Je to hodně individuální, každý ten zápasník vydrží něco jiného, nicméně já bych chtěl MMA dělat ještě ideálně 5 let. A pak bych chtěl zkoušet třeba i jiné bojové sporty.“

Ano, slyšel jsem, že tě láká bare knuckle boxing (box bez rukavic)…

„Jo, jo, to je v podstatě asi jediné, když by teda nebyla nějaká skvělá nabídka do profiboxu, tak je to asi jediné, co mě láká, že bych si chtěl zkusit. Ale už taky přemýšlím, jaký sport dělat potom na nějaké poloprofesionální úrovni. Protože člověk tu soutěživost má v sobě a vím, že po kariéře budu v něčem soutěžit.“

Chtěl by ses MMA věnovat i po skončení kariéry třeba jako trenér?

„Určitě, chtěl bych mít nějakou svoji akademii bojových sportů, kde by se ty zkušenosti předávaly dál. Spojit se s ostatníma trenérama a pokusit se udělat něco, kde by těch sportů bylo víc. Nebylo by to čistě jenom o MMA, ale klidně nějaké judo pro děti, taekwondo, box… aby si prostě každý přišel na své. A aby to bylo trochu jako v Americe. Já když přijedu do Xtreme Couture (MMA gym v Las Vegas), nebo kamkoliv jinam, tak tam se prostě v 7 otevře a v 9 večer zavírají. Něco takového bych si dovedl představit i u nás.“

Jak relaxuješ, když neděláš MMA? Jestli vůbec dokážeš mimo MMA relaxovat?

„Jo, to jo! Jednak hodně čtu a poslouchám audioknihy a vím, že mít nějaký koníček je hrozně důležité. Protože když má člověk jenom ten sport, tak dříve nebo později ho to nějak sežere. A nemusí to být teď, může to být třeba za 5 let, u někoho dřív, u někoho později. Ale jednou člověk skončí a zjistí, že prostě nic nemá, nic si neužil. Takže chodím s klukama střílet, chodím do lesa s myslivcema, jezdím hodně na kole a mám spoustu různých aktivit. Když je volno, tak jedu za rodinou, synovcema a spíše prostě takové outdoorové věci. Teď chodím hodně na ryby…“

Co jsi chytil naposledy?

„No, já jsem toho moc nechytil (smích). Ale mám letos chycené tři ryby, jednu štiku, fakt malou, a dva okouny a nic jiného. Ale já tam fakt jedu jenom přemýšlet, házet si, vláčet a na pohodu.“

Jak těžko se hledají dobří sparring partneři? Vybíráš si je, nebo jedeš sparring s kýmkoliv?

„Vůbec nejedu s kýmkoliv. Jedu hodně s lidmi, které mi ti trenéři dají. Když vezmu, že třeba přijedu za Honzou Stachem (trenér grapplingu v brněnském SWAG gymu), nebo i sem k Ondrovi (Ondřej „Bubák“ Skalník, trenér Choketopus MMA), tak mě spíše řekne, on ví, kdo je v pohodě a kdo je naopak takový „pohrkaný“, s kým raději nejít. Takže to je v pohodě, trenéři mi vždycky řeknou. Obzvlášť u nás mám skvělé kluky. A když jsem před zápasem, tak vždycky jedu někam na kemp. Ať je to Amerika, kde spoustu těch sparringů znám. Teď bych chtěl určitě před zápasem – záleží teda podle toho, kde to bude – se vrátit buďto do Ameriky, nebo do Anglie a tam si vytipovat pár lidí.“

Kam do Ameriky jezdíš?

„Když to tak vezmu, tak můj druhý gym, který beru jako takový druhý domovský gym, je Xtreme Couture, kde je skvělá koncentrace lidí. Je to hned vedle UFC Performance institutu, kde má člověk perfektní servis a hlavně ti trenéři se o mě starají. Dříve jsem jezdil do London Shootfighters, ale ten se rozpadl, kluci se přestěhovali do Xtreme Couture, do Vegas, takže tam jezdím za nima. Trenéři mi tam pomáhají, radí mi. Není to jako když člověk někam přijede a oni tam mají svoje sparringy… Patrik Kincl, když byl dvakrát v ATT (American Top Team), tak trenéři mu tam neřekli nic. I když je to prostě slavný UFC fighter, tak prostě nezájem. Ale v Couturovi se tam o mě starají, takže tam je to super.“

Co tvůj další zápas, máš nějaké info, které můžeš prozradit?

„Můžu prozradit to, že se už na tom začíná pracovat, ale je to pořád to samé, co už jsem několikrát říkal, že to bude prostě do konce roku. Nemůžu říct, jestli to bude listopad nebo prosinec, protože nabídku ještě nemám, ale určitě do konce roku chci jeden zápas stihnout.“