Zamilovala se do boxu, jejím snem byla účast na olympiádě. Pak ale schytala osudový knockout, který ji na několik minut připravil o život. Petra Laštovková je naštěstí na tvrdé rány zvyklá, náročnou situaci s velkým štěstím překonala a nyní se těší na další zápas.
Nešťastná událost se přihodila v hotelovém bazénu v Praze. „Bylo to po tréninkovém kempu v přípravě na mistrovství Evropy v boxu. Zjevně jsem si tam šla odpočinout,“ popsala situaci v rozhovoru pro Athletic Longevity. „Pak mě našli plavat v bezvědomí, vlastně už jsem moc neplavala,“ zavtipkovala. Další momenty už zná pouze z vyprávění. Zachránci sice zavolali záchranku, nikdo ale neřešil, že nevykazuje žádné známky života, s resuscitací začal až další člověk, jenž se k situaci nachomýtl.
Na místo byla přivolána také městská policie, hlídky totiž vozí defibrilátor, který byl v tu chvíli potřeba. „Na druhý výboj už srdce reagovalo. V tu chvíli přijela záchranka.“ Záchranáři ji uvedli do umělého spánku. Vyhráno ale neměla, zůstala totiž dlouho bez kyslíku. Důsledkem byl rozsáhlý otok mozku. „Proto jsem musela pár dní strávit s kómatu, čekalo se, jestli otok odezní, jestli je pod ním funkční mozek.“
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Především rodiče si prožili těžké chvíle, lékaři totiž Petře příliš šancí nedávali, přece jen prožila zhruba desetiminutovou klinickou smrt. „S rodiči předběžně řešili dárcovství orgánů.“ Petra nicméně zabojovala a vrátila se. Čtvrtý den po hospitalizaci se začala probouzet, příliš si ale nepamatuje, jelikož se mozek teprve začínal vzpamatovávat. Jednak se jí prolínaly sny s realitou, jednak měla velké problémy s pamětí. Vše ale postupem času překonala.
Svůj život nyní rozděluje na období před smrtí a po smrti. Leccos se změnilo. „Před smrtí jsem se soustředila čistě na box,“ přiznává. „V jistém období jsem neměla nic jiného než box, proto jsem se na něj tak upnula… Všechno jsem mu obětovala. Poslední měsíce jsem ale tušila, že box asi není můj osud, protože vše bylo proti mě, nic mi nevycházelo. V životě jsem vůbec neměla štěstí, pak ale přichází otázka, co je to štěstí.“ Boxu se nedokázala vzdát, i když si uvědomovala, že negativně ovlivňuje její život, začaly se například objevovat poruchy příjmu potravy spojené s náročným shazováním. „Brala bych to jako své největší selhání. Pak to bylo rozhodnuto za mě, že jsem s tím musela přestat.“
Jelikož přišla o hlavní životní cíl, objevila se prázdnota, kterou bylo potřeba zaplnit něčím jiným. „Zároveň je to větší pohoda. Jakmile v životě nemáte nic, na čem vám hrozně moc záleží, když to řeknu takhle špatně, tak tam není ani to zklamání. Můžete dělat cokoli chcete.“ Mohla se tedy více soustředit na studium a kariéru.
Na sport ovšem nezanevřela, byť ji doktoři původně upozorňovali, že na box a vzpírání, její další oblíbenou disciplínu, může zapomenout. Díky do těla voperovanému defibrilátoru, který by ji v případě další zástavy elektrickým výbojem zachránil, může srdce pustit do vyšších otáček. „Kdyby taková situace nastala, mělo by mě to do pár vteřin nahodit,“ popsala. Nyní je inspirací pro všechny další lidi, kteří prodělali zástavu srdce, ale chtějí se vrátit k milovanému sportu.
Dokonce zkoumá nové disciplíny. Po zápasech v karate, boxu a kickboxu si na sobotním turnaji PML 12 střihne vůbec první duel v thaiboxu s ostřílenou Sandrou Hruškovou. Síly by měly být vyrovnané. „Poslední roky také moc nazápasila, myslím, že je to maminka dvou dětí. Je to zkušená bojovnice, ale zároveň není v plné přípravě na vrcholu své kariéry, takže zápas dává smysl, protože jsme na tom podobně.“
Petra závěrem nabídla cenné poselství, které přímo pramení z jejího života. „Když fakt máte pocit, že vám něco není souzené, je dobré umět se toho vzdát, protože pak může přijít něco mnohem lepšího… Uvolnit prostor pro něco, co vám souzené je, a mnohem víc si užít život.“
Vstoupit do diskuze (0)