V nedávném rozhovoru pro Refresher zavzpomínal na svůj první zápas, jenž se odehrál v roce 2008. Od té doby zažil spoustu věcí. „Najednou se mi narodilo dítě, druhé dítě, postavil jsem barák, vzal jsem si ženu, teď jsem měl nějaké rodinné trable, umřel mi táta a s ženou nemáš jen lásku,“ poukázal na životní události, které samozřejmě ovlivnily i jeho výkony v kleci.
Navíc měl smůlu na zranění, s nimiž se musel dlouho vyrovnávat, například kvůli operaci ramene byl celý jeden rok mimo hru. Na bojové sporty však nikdy nezanevřel, naopak začal nabírat zkušenosti i v dalších disciplínách. Z boxu se přesunul ke kickboxu a následně k MMA. „Jde o psychiku toho bojovníka – někdo vyhoří, i když byl mladý a dravý. Já jsem chtěl bojovat vždycky, protože to miluju.“
Lengál si však také vyslechl názory, že už mu chybí potřebný zápal. „Ono to tak prostě někdy je, už nejsi tak mladý a dravý. Já říkám, že je to mistrovství, do toho dospěješ. Nejdu bojovat z agrese, nemám strach, těším se na to. To je to mistrovství – jdeš prostě ukázat, co umíš,“ řekl s tím, že do této fáze musí bojovník dojít po dlouhé cestě, kterou lemují bolestivé prohry.
Znojemská mlátička má na kontě desítky zápasů v boxu, a to i na mezinárodní úrovni. O tom ale většina fanoušků Oktagonu nemá ani tušení. „Měl jsem tolik zápasů, kdy mi soupeři popadali, bylo jich asi 180 a z toho 50 knockoutů, ale nikdo to nikde neviděl.“ I tato skutečnost ho motivovala k další tvrdé přípravě, aby konečně předvedl, co v sobě má. A to se mu nakonec povedlo. V minulém roce stihl nastoupit do 12 zápasů, přičemž jedenáctkrát zvítězil. Zaslouženě se mu tedy dostalo velké pocty od promotéra Oktagonu. „Ondra mě vyhlásil bojovníkem roku, dostal jsem novou smlouvu a teď jsem tady.“
View this post on Instagram
Během rozhovoru přišla řeč i na těžké chvíle během dospívání, které vyplývaly z nepříznivé rodinné situace, nevycházel totiž s partnerem své matky. „Měla takového de**la. Ségra nebyla doma a já jsem to od**al,“ zavzpomínal na nepříjemné období. Tyto momenty ho však paradoxně přivedly k bojovým sportům. „Doma jsem se bál, bydlel jsem na sídlišti, docházelo tam k nějakým střetům. Já jsem se s nimi nebavil, když vztáhl ruku na mámu, tak jsem mezi to skákal, kolikrát jsem dostal a utekl jsem a tak podobně. Bál jsem se, tak jsem si vyhledal boxerský oddíl.“
Na jeho nový koníček se doma brzy přišlo, následně tedy musel chodit potají. Brzy poté skončil s hokejem a veškerý volný čas věnoval boxu. „Jsi děcko, necítíš se doma dobře. A najednou ti stoupne sebevědomí. Pak už si věříš a jsi dospělý, protože si všechno musíš vyřešit sám.“
V MMA má nyní krásných šest výher v řadě, v Oktagonu však stále osciluje kolem desáté příčky, mimo jiné také z toho důvodu, že se divize neustále doplňuje o další jména. Na jeho plánech se však nic nemění, stále by si přál získat titul pérové váhy. „Mně to nevadí. Chci vyhrávat a postupně se tam dopracovat.“
Vstoupit do diskuze (0)