Galerie

Tisková konference Oktagon Time byla plná překvapení. Jedním z nich bylo představení  kampaně proti šikaně, do níž se organizace Oktagon MMA pustila ve spolupráci s Rexonou, potažmo společností Unilever, pod níž značka spadá. Jednou z hlavních tváří projektu je šampion David Kozma, jenž se postaral o úvodní spot, bylo ale avizováno, že se zapojí i další tváře, například Ivan Buchinger a Marek Bartl. A právě oni se podělili o vlastních zkušenostech prostřednictvím otevřeného rozhovoru před kamerou.

Před kameru se s bojovníky posadil Róbert Kmeťo, moderátor Oktagonu. Je jasné, že oba sportovci byli do projektu vybráni, jelikož si šikanu zažili na vlastní kůži, je ale zajímavé, že každý stál na opačné straně barikády. Zatímco Buchinger byl v roli oběti, Bartl naopak patřil mezi agresory.

“Já jsem byl ten, co šikanoval, takže nevím úplně, jak šikanu řešit, ale vím, že celý problém začal v mém dětství, v tom, co jsem prožíval, z toho se pak vyvíjela moje osobnost,” řekl a vysvětlil, že si rodiče například nemohli dovolit utrácet za drahé oblečení a boty, což mezi spolužáky vnímal jako jisté ohrožení. Snažil se tedy odvést pozornost. “Nechtěl jsem, aby se mi lidé smáli, tak jsem prostě hledal záminky, abych mohl někomu za něco ublížit nebo se mu za něco vysmát, aby ta pozornost směřovala na něj.” Bartl přiznal, že se jeho agresivita a sklony k šikaně stupňovaly, teprve ve svých dvaceti si uvědomil, že jde špatnou cestou, přičemž souhlasil, že mu oči otevřely bojové sporty a kolektiv kolem nich.

Marek také upozornil na dynamiku ve skupině, té totiž může agresor zneužívat. V kolektivu se mnohdy najdou lidé přímo podporující šikanu, součástí problému je ale také takzvaná “mlčící většina”, která sice se slovním či fyzickým napadáním nesouhlasí, ale nijak mu nebrání. “Když se člověk neozve, je též nějakým způsobem spoluúčastníkem.” Také podotknul, že o problému většinou nemluví ani šikanovaný, jelikož se za něj stydí. “V té době bych asi také nikomu nic neřekl. Teď bych věděl, že je lepší říct kámošovi, tátovi nebo mamce, že mám nějaký problém,” dodal Buchinger, který se v šesté třídě zastával mladšího kamaráda, na něhož měl spadeno deváťák.

Oba souhlasili s tím, že je potřeba problém zavčasu zachytit a začít jej řešit, hlavní je překonat strach a oslovit pedagoga, školního psychologa, nebo jiného dospělého člověka, třeba trenéra. S nimi konkrétně o šikaně ve škole nikdy nikdo nemluvil. Dobře vedený rozhovor přitom může výrazně ovlivnit chování agresora, což je i případ Bartla. “K mému trenérovi se dostalo, co dělám. A on si se mnou sedl bokem a vysvětlil mi, jak se věci mají. A tak jsem si uvědomil, že to není dobré, že mohu regulérně někoho zranit, mohu skončit ve vězení kvůli tomu, že někomu ublížím. A vše je to víceméně jen proto, že si buď chci něco dokazovat, nebo si léčím nějaký nevyřešený komplex, nebo se snažím zamachrovat.”

Nezřídka se stává, že lidé hledají řešení v tělocvičně. Jednak se začlení do nového kolektivu, kde mohou navázat přátelské vztahy, a tím pádem i najít zastání, tréninkem si mohou dodat sebevědomí, zároveň přijdou na jiné myšlenky. “Nemyslíš na to, co je, co bylo, co bude, ale můžeš trénovat, to také hodně pomůže,” prohlásil Buchinger. “Najde svůj tým, nové přátele, ti mu mohou pomoct,” doplnil. “V gymu jste opravdu jako rodina. Makáte, bijete se, ale všechno děláte společně. Řešíte tam různé věci, vztahy, životní problémy,” dodal Bartl.

Tímto rozhovorem kampaň samozřejmě nekončí. Bojovníci Oktagonu se podívají i do několika základních a středních škol v Česku i na Slovensku, kde si s žáky budou o šikaně povídat. Školy mohou o besedy požádat na stránkách sportemprotisikane.cz.