Není žádným tajemstvím, že Jiří Procházka prožil divoké dětství, v němž nebyla nouze o rvačky a další vyhrocené situace. Na vyrůstání v Hostěradicích s oblibou vzpomíná. „Vznikly tam základy toho, kdo jsem. Ať už to byly špatné zkušenosti, nebo dobré zážitky, tak je to můj domov,“ řekl v rozhovoru, který s ním vedl Willy Cao. „Do nějakých 15 let jsem byl jen tam. Myslím si, že v dětství se to do člověka nejvíc zarývá, pak si to v životě luští.”
Nutno dodat, že v útlém věku přišel o otce, jenž ve 27 letech zemřel na mrtvici. Procházka souhlasil s tím, že ho tento okamžik formoval a definoval jeho další pouť životem. „Je to věc, kterou ze sebe nevymažeš,” řekl s tím, že z ní často čerpá i během zápasnické kariéry. „Věřím, že z této události je nějaký zdroj, ze kterého také beru sílu.”
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Procházka je přesvědčen, že život s otcem do jisté míry stále sdílí, byť už odešel. „Já na tyto věci věřím, na sdílení s duší a energií předků… Bůh ví, jestli bych dělal to, co dělám, kdyby tady byl.”
V této souvislosti zavzpomínal na setkání s devítinásobným mistrem světa ve sportovní IPSC střelbě Ericem Grauffelem, k němuž došlo v rámci kampaně České zbrojovky. „Natáčeli jsme s kvéry, stříleli a dělali různé modelové situace,” popsal novou zkušenost. „Můj taťka byl u zásahovky a tyhle akční věci opravdu miloval. Řekl jsem si: ‚Táto, teď jsem tady s nejlepším střelcem na světě a dělám něco, co vím, že bys také miloval.‘ Takže tak.”
Závěrem připomněl, že by si lidé v rámci rodiny měli více projevovat lásku. „Lidé to berou jako samozřejmost, ale je potřeba takové věci říkat, je potřeba se vyjadřovat. Ať to opravdu ví, ať je to vytáhnuté ven, abychom to nebrali jako samozřejmost, protože po čase se na to úplně zapomene… A to je škoda.”
Vstoupit do diskuze (0)