Tadeáš Růžička v rozhovoru pro The Mag prozradil, že je momentálně nejvíce pyšný na úspěchy v juniorech, podařilo se mu totiž získat titul mistra světa v organizacích WAKO (kickbox) a IFMA (thaibox). “Je sice hodně mistrů světa a všeho možného, ale jsou jen dvě tyto nejprestižnější organizace, které je nejtěžší vyhrát. Sice jsem je vyhrál v juniorech, ne v mužích, ale myslím si, že jsem v Česku jediný, kdo vyhrál obě… A to beru jako svůj největší úspěch,” řekl a rovnou zdůraznil, že si této mety cení mnohem více než krasojízdy pyramidou Oktagon Underground, byť ho právě tento projekt nejvíce proslavil v očích širší veřejnosti.
Na první pandemický Underground ale vzpomíná s velkou radostí. “Celý život jsem myslel na to, že někdy nějaký takový postojový turnaj může být, byl to můj vysněný turnaj, navíc před tolika lidmi. A stalo se to. Něco mi říkalo, že to vyhraju, že musím, byla to příležitost. Dal jsem do toho všechno a otočilo mi to úplně celý život.”
Efekt byl prakticky okamžitý, pyramida pod záštitou Oktagonu přitáhla mnoho očí, Růžička tedy nasbíral desetitisíce nových fanoušků. Ti ocenili jeho příběh, zásluhu má také působivá nástupovka z produkce rappera Yzomandiase, která poprvé zazněla při nástupu do prvního zápasu. Ten budil velký rozruch, soupeř Tomáš Le Sy se totiž rozhodl, že zápas přesune do osobní roviny, když na sociálních sítích prohlásil, že Růžička jako kovaný thaiboxer nemá proti MMA zápasníkovi v malých rukavicích šanci. “Mawar” se tím pádem šel bít za čest celé thaiboxerské scény. Horko bylo už během staredownu, v kleci si pak borci odmítli podat ruku. A pak předvedli prvotřídní přebíjenou, kterou Růžička ukončil devastujícím kolenem na bradu.
Turnaj se odehrával v pražském Reinders gymu, kam Růžička docházel na tréninky, navíc bydlel v blízké čtvrti, takže bitvě s Le Sym přikládal o to větší důležitost. “Nevím, jak to vnímal on, co od toho očekával, ale pro mě to byl osobní zápas. Ještě jak to bylo u nás v bloku, tak jsem tam nemohl prohrát. Kdybych prohrál, musel bych s bojovými sporty skončit.” Zároveň ale dodal, že už proti nynějšímu promotérovi organizace Clash of Stars žádnou zášť nechová. “Teď proti němu nic nemám, ukončilo se to tím zápasem, za mě hotovo. Už o mně nikdy nic neříkal, dodnes to chudák schytává v komentářích.” Růžička následně rozšířil sbírku knockoutů, do počítání dostal i Marco Nováka v samotném finále, “Mawar” se tak stal jedním z králů Undergroundu.
Bylo jen otázkou času, než promotéři přijdou s nabídkou na zápas dle MMA pravidel, minulý rok v březnu se střetl s Dawidem Karetou, na něj ovšem nestačil. Jak to s MMA vidí do budoucna? “Věnoval jsem tomu tři roky, určitě to pro mě není uzavřená kapitola. Ale rozhodně půjdu s nějakým známějším postojářem, který na tom bude podobně,” vysvětlil s tím, že nechce měřit síly s bojovníky, kteří se dlouhé roky věnují jiu-jitsu a wrestlingu. Přednost teď ale stejně mají postojářské disciplíny.
V tomto směru se ostatně bude angažovat v barvách nové organizace RFA. “Největší výhoda je, že můžeme zápasit i jinde,” přiznal s odkazem na spolupráci s organizací Enfusion. Krom toho se navíc rozhodl zkusit štěstí ve světě profesionálního boxu pod záštitou Patron Boxing, kde se angažuje i česká jednička křížové váhy - Vasil Ducár. Růžička potvrdil, že se v boxu točí mnohem zajímavější peníze, nejprve si ale musí vybudovat zajímavější bilanci, aby se stal atraktivním soupeřem do velkých zápasů. Přiznal, že je pro něj těžké vyrovnat se boxerům na pokročilé úrovni, oproti kickboxu a thaiboxu jsou zde zásadní rozdíly v postoji, pohybu, musí se počítat s mnohem rychlejšími údery o vyšší razanci, což mnohdy nezachrání ani velká rukavice. V malých rukavicích se podle něj sice dá nadělat mnohem větší škoda, v MMA se ale zase nepohybuje mnoho šikovných boxerů. “Za mě je box nejtvrdší sport ze všech.”
Jestli půjde o box, kickbox, nebo thaibox, to pro “Mawara” není tak důležité, hlavně nechce ztrácet čas. “Potřebuji se rozvíjet. Ani zdaleka nejsem hotový bojovník, to člověk ani nikdy nemůže být, pořád se zlepšuje. Ale já teď cítím, že po Undergroundu stojím, nezápasím. Je mi v podstatě jedno v čem, hlavně chci zápasit.” Motivace mu naštěstí nechybí. “Celý život jsem vsadil na jednu kartu, to říkám pořád. Dělám to od devíti let, obětoval jsem tomu všechno a chci to dotáhnout do konce.”
Růžička dělá vše pro to, aby se jednoho dne prosadil v zahraničí. “Pro mě je asi nejzásadnější dostat se do opravdu prestižní organizace, což je One Championship. Má to japonská společnost, jsou tam prachy a nejlepší zápasníci.” Další štace je ovšem na turnaji pod křídly organizace RFA, momentálně počítá s květnovým galavečerem, přičemž netrpělivě čeká, až se konečně oznámí jméno soupeře.
Vstoupit do diskuze (0)