Jméno Jiří Žák možná mladším fanouškům moc neřekne, ti starší ale při jeho vyslovení nejspíš uznale pokývají hlavou. Chomutovský thaiboxer se na scéně objevil už v minulém tisíciletí. Stejně jako mnoho dalších bojovníků z tehdejší generace i jeho k „umění 8 končetin“ přivedl film Kickboxer s Jean-Claude Van Damem.
„Hrozně jsem to hltal. Nechal ve mně neuvěřitelný zážitek. Hned jsem si začal zkoušet různé věci, které dělali v tom filmu. Samozřejmě jsem vůbec nevěděl, co thajský box je. Stále jsem ještě chodil na karate, ale začal jsem v Chomutově hledat nějaký další, více kontaktní sport, protože karate bylo víceméně o provádění technik do vzduchu, což nebylo nic pro mě,“ prozradil Žák před lety v rozhovoru pro Ronnie.cz.
Psal se rok 1995, když nastoupil ke svému prvnímu zápasu. Záhy získal několik titulů mistra ČR a úspěchy sbíral také za hranicemi. Už v roce 2001 se stal mistrem světa ISKA a také prestižní thaiboxerské organizace WMC, jejímž opaskem se na česko-slovenské scéně může kromě něj chlubit pouze Vladimír Moravčík a od letoška také Monika Chochlíková.
Je až neuvěřitelné, že se Jirka prý několik let trénoval prakticky sám a pouze občas dojížděl do pražského Hanuman Gymu. Od roku 2008 pod vedením Petra "Khru" Macháčka oficiálně nastupovat. Ještě předtím ale v doslova „bratrovražedném“ zápase změřil síly s jeho největší hvězdou – Odřejem Hutníkem. Na legendárního "Spejbla" tehdy bodově nestačil.
Spolupráce s Macháčkem Jirkovi svědčila, vzešly z ní například tzv. „turba komba“, nekonečné kombinace úderů, jimiž v ringu zasypával soupeře nahnané do provazů. A nejeden šel pod jejich přívalem k zemi. Ve sbírce Jirkových skalpů najdeme například Petra „Pína“ Ondruše, Davida Keclika, Tomáše Šenkýře či aktuálního šampiona GLORY Artema Vakhitova.
V posledních letech už Jiří nastupoval spíše sporadicky, naposledy jsme jej v akci mohli vidět v roce 2018, kdy na akci XFN poměřil síly s Zhou Weiem z Číny. Měl také naplánovaný zápas s Jakubem Klaudou, jenže akce Souboj titánů, kde v minulosti slavil úspěchy, musela být kvůli protiepidemickým opatřením loni odložena a k souboji nakonec nedojde. Definitivní stopku nakonec vystavilo zranění.
„Už delší dobu mě bolely nohy v oblasti kyčlí, jak jsem byl vždy protažený a neměl jsem problém udělat rozštěp, tak mi to dělalo čím dál větší problémy. Pak jsem to začal pociťovat i při kopání. Tréninky jsem vždy odjel i přes bolest, ale ta se začala stupňovat a bylo to čím dál horší. Nepomáhalo kompenzační cvičení, masáže, akupunktura, zkoušel jsem snad vše, ale bolest přetrvávala. Myslel jsem si, že mám jen natažený nějaký sval a že se to dá dohromady. Pak jsem to začal řešit s ortopedem, ten, když viděl rtg snímky kyčlí, tak se trochu zděsil. Řekl mi, že mám vrozenou vadu usazení levé kyčle a silnou artrózu, kdy to jde kost na kost a že je vůbec obdivuhodné, že jsem s tím tak dlouho vydržel sportovat na vrcholné úrovni a že je to zralé na výměnu. Čekal jsem nějaké potíže, ale tohle byla pro mě rána,“ vysvětlil Žák v rozhovoru pro Czechfighters.
View this post on Instagram
Jedna z největších legend domácí postojářské scény tak ve 43 letech končí bohužel bez boje a záře reflektorů, jak by si Žák na závěr neuvěřitelné kariéry rozhodně zasloužil. Jeho jméno však zůstane nesmazatelně zapsáno v dějinách českých bojových sportů. Během své více než třicetileté kariéry nastoupil do 106 zápasů, z 83 odcházel jako vítěz, 36 soupeřů ukončil KO a pouze 23krát prohrál (číslo by bylo nižší nebýt několika zářezů v zahraničí). Nyní plánuje pokračovat v trenérské činnosti v domovském Muaythai Chomutov a vychovávat nové generace bojovníků.
Vstoupit do diskuze (0)