Galerie

Jak probíhal tvůj příjezd do USA? Byla tam tréma? A jak jsi se poprala s jetlagem?

Přiletěli jsme vlastně v neděli, což bylo pět dní před zápasem a ostatní holky tam dorazily až v pondělí, kdy tam musel být už každý. Byli jsme tam úplně první, takže žádná nervozita nebyla. Časový posun tam byl šest hodin, ale my jsme už od začátku přípravu přizpůsobili na čas zápasu a tréninky jsme dělali od 9 hodin večer. Bylo dobrý, že jsme tam letěli přes den. Když jsme tam přijeli, tak jsme byli unavení a dobře se spalo. Na těch večerních trénincích jsem sice trošičku zívala, ale dalo se to a během dvou dnů jsem si na to zvykla.

Portugalka, se kterou jsi bojovala, byla stejně jako ty především postojářka, čekala jsi, že to bude taková přestřelka?

Čekala jsem, že se mnou bude chtít zápasit v postoji. Viděla jsem její poslední dva zápasy v MMA a oba se odehrávaly úplně celý v postoji. Viděli jsme i její zem a věděli jsme, že tam dělá chyby, takže jsem si na ní i na zemi věřila. Čekali jsme, že ji budu mlátit v postoji a že budu v postoji lepší a tvrdší a že bude chtít zkusit nějaký ten takedown. To vlastně nakonec tak bylo, protože se o něj ve druhém kole třikrát pokusila, ale já jsem jí to ubránila. Myslím, že jsme si s tím poradili dobře, a i na té zemi mě neohrozila.

V pozápasovém rozhovoru jsi přiznala, že jsi se v průběhu druhého kola hodně unavila. Měla jsi obavy, že třetí kolo nezvládneš?

Ve druhém kole jsem se unavila, protože jsem cítila, že ten zápas můžu ukončit. Dala jsem do toho v tu chvíli hodně sil. Velice jsem chtěla, takže jsem se možná trošičku zahltila. Když jsem po druhém kole přicházela do rohu, tak jsem hned říkala Píňakovi (Petr „Píno“ Ondruš – trenér), že mám úplně mrtvý nohy. Trochu jsem se zatavila. Začátek třetího kola byl v pohodě, ale po minutě a půl byly dvě krizový minuty, kdy jsem toho měla fakt plný zuby, a to kolo teda fakt neutíkalo. Přišlo mi, že je strašně dlouhý. Ale myslím, že jsem potom závěr zvládla zase dobře. Jsem ráda, že to dobře dopadlo a zvládli jsme to.

Martina Jindrová vs. Jacqueline Cavalcanti | zdroj: Profimedia

Vyhlašování probíhalo dramaticky, a nakonec musel o tvé smlouvě rozhodnout šéf PFL Rey Sefo. Byla jsi překvapená, že ukázal právě na tebe?

Věděla jsem, že jsou tři hlasy a jedním z nich jsou diváci. Většina soupeřek, které proti mně stály, byly z Ameriky, takže jsme věděli, že tam není vůbec žádná šance. Navíc u nás v Čechách byly čtyři nebo pět hodin ráno, a ještě se navíc hlasovalo na Twitteru. Bylo mi jasný, že tohle prohraju. Pro mě bylo důležité, aby v můj prospěch hlasovala porota, kde byly legendy Tyron Woodley, Vitor Belfort a jeden americký fotbalista. A já si myslím, že na sebe umím strhnout sympatie lidí a dělám zajímavý zápasy, takže tam jsem věřila, že mi ten hlas dají.

Jakmile to pak bylo 1:1, tak rozhodoval Rey Sefo, který je legenda v K-1, a má tak podle mě blíže k postojářům než k zápasníkům, a myslím si, že jsme mu byli i sympatičtí a přiklonil se tak nakonec ke mně. Když jsme se pak bavili, tak říkal, že dal hlas mně, protože všechny ty zápasnice, ty tři holky, co také vyhrály, ukončily sice své zápasy v prvním kole, ale v postoji nepředvedly vůbec nic a nemají takové zkušenosti jako já. Prostě řekl, že můj zápas byl o úroveň výš než ty ostatní. To mě potěšilo.

Zmínila jsi Woodleyho a Belforta, kteří ti nakonec dali hlas a byli nadšení z tvého strikingu. Měla jsi z toho radost?

Tyron Woodley i Vitor Belfort z mého strikingu nadšení byli a to mi udělalo velikou radost. Vitor mi po zápase dokonce dával nějaké rady a říkal mi, co zlepšit do příště a kde jsou chyby. To, co mi radil, tak to jsme dělali celou tu přípravu a v tom zápase jsem inkasovala zbytečně moc úderů, takže v tom má pravdu, to musím zlepšit. Jsem ráda za jakoukoliv radu od takové legendy a určitě mě to posune dál.

Cavalcanti jsi zanechala v obličeji poměrně dost šrámů, ale sama jsi měla napuchlé oko. Omezilo tě to ve zbytku zápasu?

Úplně si nepamatuju, že bych něco takového měla, protože mě to v zápase neomezovalo (smích). Cítila jsem, že mám nateklý ret a z nosu mi na konci tekla krev a mám tam dva stehy. Vlastně mě bolely i zuby a celý obličej. Ale při zápase jsem nic takového necítila a v průběhu jsem si tohle vůbec neuvědomovala. Soustředila jsem se na zápas, a ne na to, co mám s obličejem a určitě mě to vůbec neomezovalo.

Jacqueline Cavalcanti vs. Martina Jindrová | zdroj: FOTO: Se svolením Martiny Jindrové

Hned po skočení duelu sis vzala na ramena ukrajinskou vlajku, což bylo hodně sympatické gesto. Jak vlastně prožíváš nynější situaci a agresi Rusů?

Po zápase jsem si vzala ukrajinskou vlajku, protože jsem chtěla vyjádřit, že soucítím s ukrajinskými rodinami. Je mi líto a mrzí mě, co se tam děje, protože nemám ráda konflikty. Nechci, aby byla válka. Chci, aby byl mír. Rozhodně stojím při Ukrajině.

Čeká tě první sezóna v prestižní MMA soutěži v USA. Jaké jsou tedy momentálně tvé cíle? Věříš si na finále?

Abych to shrnula. Postoupila jsem jako jediná z osmi holek do regular season, jak to tam nazývají. Je tam deset holek a je mezi nimi například šampionka Kayla Harrison, která teď prodloužila. A jsou to vlastně všechno šampionky. Je tam například také třeba Julia Budd, která držela pás v Bellatoru. Opravdu tam je jedna šampionka vedle druhé, takže není úplně z čeho vybírat. Systém je teď takový, že každá z nás má před sebou dva zápasy, kterými získáváme body do žebříčku. Za vítězství v prvním kole je šest bodů, ve druhém pět, ve třetím čtyři, za vítězství na body jsou tři a za prohry není asi nic, snad ani žádné mínusové, to teď nevím.

Cílem je  získat co nejvíc bodů v těch dvou zápasech a dostat se tak do čtyřky nejlepších. Ta pak postupuje dál a čeká je semifinále a potom finále, kde se hraje o milion dolarů. Můj cíl je dostat se co nejvýš a věřím si. Po tomhle zápase mě to myslím i posunulo dál. Víc si věřím a těším se na další zápas. Koncem tohoto týdne nebo nejdéle do týdne bych se měla dozvědět jméno soupeřky a budu bojovat 6. května v Dallasu. Takže mi držte všichni palce a těším se. Mým cílem je dostat se dostat se do semifinále a pak se uvidí.