Sport měl v krvi od malička. Jako hyperaktivní dítě vyloženě nenáviděl školu a raději se proháněl po hřišti. Později byl považován za velmi šikovného fotbalistu. V pozici hrotového útočníka za mládež často rozhodoval o výsledku, za zápas běžně stihl dát dvě až tři branky. A jelikož se do míče uměl pořádně opřít, vysloužil si přezdívku “Bomby”, která poté v kleci nabrala úplně jiný rozměr. Na fotbal ale postupem času zanevřel, jedním z důvodů byl odprodej klubu v Senci.
Sport šel na chvíli stranou a Karol Ryšavý se vydal hledat štěstí hledal mimo Slovensko, nějaký čas pracoval v Rakousku v pekárně. “Nebyl jsem spokojený se svým životem. Strašně jsem přibral, měl jsem 98 kilo… Hlavu jsem měl jako demižon, řekl jsem si tedy, že to není ta správná cesta, jakou chci jít,” prozradil v rozhovoru pro Oktagon. Když přemýšlel, co by mohl změnit, všiml si na sociálních sítích, že v Trnavě vzniká nové zázemí pro zápasníky. O bojových sportech už v tu dobu nějaký čas přemýšlel, děsila ho ale představa o výpravě do zavedeného gymu. Nově vznikající SFG nakonec ale přecejen navštívil a už zůstal.
Ryšavý ovšem nepřišel do SFG jako nepopsaná deska. V Senci byl totiž znám jako pouliční rváč, stačilo pár piv a problém byl na světě. “Každý víkend byly nějaké bitky. Nemůžu říct, že bych se tomu vyhýbal,” přiznal, načež dodal, že byl většinou v nesprávný čas na nesprávném místě, několikrát se dokonce musel dostavit na policejní oddělení, aby podal vysvětlení. Teprve Attila Végh bouřlivákovi domluvil, aby se těmto situacím vyhýbal.
“Jeho potenciál jsem viděl v jeho bojovném srdci, protože k bojovým sportům přešel z fotbalu. Měl takové atypické pohyby, nikdy jsem si nemyslel, že bude profesionální sportovec,” popsal Attila vlastní odhad Ryšavého, který se nakonec nevyplnil. Před třetí sérií reality show Oktagon Výzva mu ostatně nevěřil ani Ján Hudák, další trenér z SFG. S každým dalším zápasem ho ale Karol přesvědčoval, že by možná mohl celou show vyhrát. A to se také stalo, když ve finále porazil Jakuba Dohnala. “Byl jsem tam odepisovaný, protože jsem dva nebo tři roky dozadu byl ještě fotbalista. A najednou jsem porazil kluky, kteří od malička dělali bojové sporty. Řekl jsem si, že v tom sportu můžu něco dokázat,” vzpomíná "Bomby" na životní úspěch.
Šampion Oktagon Výzvy by se samozřejmě chtěl dopracovat i k titulu v lehké divizi, zatím se mu ale nedaří vítězit v důležitých zápasech. Stopku mu vystavil Ronald Paradeiser, nestačil ani na Miroslava Štrbáka, koncem minulého roku ho navíc nekompromisně přejel Losene Keita. “Ale já si ten titul jednou vezmu!” nevzdává se.
To se mu klidně může podařit, předpoklady k tomu rozhodně má. Připravuje se v nejprestižnějším gymu na Slovensku, kde se najdou bojovníci světové úrovně, například Lajoš Klein. “Je to super. Je to nastavené tak, že jsme jedna velká rodina,” pochvaluje si kolektiv.
Velmi důležitou roli pro něj hraje také psychické rozpoložení, s nímž nastupuje do zápasů, mentálního kouče ale nevyhledává, stačí mu povzbudivá slova od Attily Végha a Jána Hudáka. “Jsou to lidé, s nimiž jsem začínal. Neumím si představit, že by se mnou nešli do zápasu. Například Attilka se mnou nebyl, když jsem měl zápas s Ronym, a tam jsem psychicky úplně vyhořel.” Tehdy se zařekl, že bez svého mentora už do dalšího zápasu nenastoupí. “Cítím pak, že jsem o 200 % lépší, stačí mi, že tam jsou.”
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Ačkoliv to na první pohled nemusí být úplně zřejmé, MMA na nejvyšší úrovni může představovat určitý stereotyp plný odříkání, což je po psychické stránce velmi náročné. Poslední kapkou často bývají negativní komentáře na internetu. “Ten sport děláš hlavně pro sebe a pro svou rodinu, aby ses nějak uživil, ale děláš to i pro fanoušky, diváky. Oni nevědí, co vše si vytrpíme,” postěžoval si na nevybíravé chování některých lidí. Komentářům na sociálních sítích se tedy raději snaží vyhýbat. “Nevidí ty měsíce, kdy dennodenně šlapeš, to odpírání, žádné výlety. Doma často panuje nervozita, protože nikam nechodíš, jsi jen doma, spíš, jíš. A když chce přítelkyně nebo rodina třeba na chatu, tak prostě nemůžeš. Je to omezující, to si lidé ani neumí představit.”
Najdou se ale i tací, kteří Karola vnímají jako velkou inspiraci. Jeden z fanoušků se mu svěřil, že kvůli nehodě nebyl schopen chodit. Když ho ale začal sledovat, našel v sobě sílu a se zraněním začal aktivně bojovat. “Viděl můj příběh a začal trénovat. A teď mi psal, že už udělal dva kroky. Mám z toho husinu, když o tom mluvím,” řekl a prozradil, že na něco takového už nikdy nezapomene.
Vstoupit do diskuze (0)