Bývalý hokejista, vyhazovač, ale především první šampion Oktagonu a nyní elitní těžká váha polské organizace KSW. Michal Martínek je populární nejen pro své vstřícné a upřímné jednání. V podcastu o sebeobraně Men’s Factor se potkal s hercem Hynkem Čermákem a odborníkem na sebeobranu Josefem Tomanem, společně rozebírali Michalův bojový život. „Blackbeard“ byl tradičně otevřený a prozradil zajímavé detaily nejen ze své sportovní kariéry.
„Od mala jsem hrál hokej. 15 let na bruslích a přes tisíc zápasů. V juniorské extralize se mi kariéra nepovedla, tak jsem skončil na vratech jako vyhazovač a studoval vysokou školu. Od mala jsem byl rozjetý, najednou nebylo nic a měl jsem hodně volna. Nejsem ten typ, co by doma na zahradě zaléval záhony, jsem akční člověk co má rád pohyb... Tak jsem se začal vzdělávat bojem.“ popsal dobu před začátkem MMA kariéry.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V posledních letech popularita MMA v Evropě neustále roste. Z bojovníků se stávají sportovní celebrity a miláčci fanoušků. Spousta z nich ale netuší, jaké mají finanční ohodnocení. „Spousta lidí má zkreslené představy o tom, jak to chodí s příjmy zápasníků. Kdyby veřejnost věděla, jak dlouho trvá, než se vám vrátí ty původní investice... Zabere to roky... Málokdo to ví, ale 14 dnů před titulovým zápasem s Viktorem Peštou jsem ještě stál na dveřích. Já si dnes nemohu na nic stěžovat... taky se peru s nejtvrdšími lidmi na světě a beru za to zasloužené ovace... Ale je to v podstatě 10 let investice, člověk jde těžce do mínusu... Byly doby, kdy jsem neměl ani na protein.“
Říká se, že velkou část sportovního úspěchu zařídí správně nastavené myšlení. V MMA to platí dvojnásob, protože v kleci stojíte s člověkem, který vám chce fyzicky ublížit. Hokejová kariéra Michala naučila správně pracovat s hlavou. „Tím, že jsem hrál hokej a jsem od malička vychováván kolektivním sportem, je pro mě kabina stejně důležitá jako zápas samotný. Že stojím v kleci sám, je vlastně osvobození, protože bojuji jen sám za sebe. Snažím se bojovat hlavou a být emocionálně chladný. U hokeje se musí přemýšlet, takže se i snažím zápasit hlavou. Musím být emočně chladný. Můžeš mi říct pozitivní věc, jsem chladný. Negativní věc, pořád jsem chladný.“
Kdysi sice neměl peníze na protein, v MMA ale udělal slušné zápasy, které ho posunuly k pěkným odměnám. Cennější jsou však zážitky a setkání s velikány tohoto sportu, třeba s Alexanderem Gustafssonem nebo Khamzatem Chimaevem. „Když jsem začínal s MMA, tak byl na PlayStationu legendární zápas Jones vs. Gustafsson. Najednou mi volá jeho manažer: ‚Hele víme, že máš solidní potenciál jako sparring pro Gustafssona na Walkera, máš zájem přijet? Zaplatíme ti ubytování a letenku.‘ Tak jsem přijel a spal s Chimaevem na palandě,“ zasmál se.
A jak vnímá dnešní mládež? Problém vidí především v menším zájmu o sport a fyzickou aktivitu. „Když vidím ročníky 2000 a dál, tak za něco stojí tak jeden z deseti. Nezajímá je tělocvik, postrádají pohybové vzorce, které nezískáš, když ve 13 začneš něco dělat... To máš mít od malička, kdy se s dětmi nejlépe pracuje,“ řekl z pozice člověka, který je zvyklý sportovat od svých pěti let.
Ačkoli opustil řady Oktagonu, stále patří mezi nejpopulárnější domácí borce. V KSW si získal respekt a v těžké váze balancuje na hraně titulového zápasu. Nám nezbývá nic jiného než Michalovi držet palce a doufat, že do Prahy přiveze pás šampiona uznávané evropské organizace.
Vstoupit do diskuze (0)