Galerie

Sleduju semifinálovej zápas Míši a Lucii. Nefandím ani jedný z nich, jsem jen v roli pozorovatele. Nabíhá mi husina po celým těle a přemýšlím, se kterou z nich se mi chce do finále nastoupit míň. Michaela si jde přímo pro to, co potřebuje a Lucia ji tvrdě zastavuje. Ve chvíli, kdy je Michaela pověšená a omotaná jako had na Lucie, říkám si, že není snad možný, aby se z toho dostala. A ono fakt jo. Lucia pak přebírá z mýho pohledu situaci, kterou bych nazvala jako “velký špatný” a začíná montovat Míšu na zemi. Ten drive, kterej v sobě má, ta agrese… celkem by mě zajímalo, čím je to poháněný, že to má takovou sílu.

Krotkej Medojed

Vím, že jsem dřív v sobě tuhle zápasovou agresi měla taky. Mašková byla vždycky ten malej tank, kterej s hákama razil dopředu, a ani o krok necouvnul. Pak ale přišlo zlomový období, kdy jsem přecházela z kickboxu na MMA. Ve stejnou dobu jsem se rozhodla vykročit po cestě sebepoznání, a domnívám se, že právě díky tomuto kroku se můj zápasovej styl začal měnit. Agrese se začala ztrácet, a naopak se dostávala do popředí opatrnost, která dostala vůni připosranosti. Myslim, že kombinace přitvrzení na bojový disciplíně a změkčení hlavy udělala svoje :) 

Kam zmizela ta agrese? Řekla bych, že byla jenom pochopená. Že díky hrabání se sama v sobě byla odhalena její příčina, a tak si asi řekla, že může jít do prdele, protože ji už nepotřebuju :) A bylo jí očividně celkem jedno, že se mi to zrovna nehodí do krámu, protože mi ve fightech byla fakt užitečná. No, co už, tak snad najdu jinej způsob, jak si poradit na zápasišti.

Michaela se už jen pasivně brání pod Luciiným obrovským tlakem a rozhodčí ukončuje zápas. V tuhle chvíli už je jasný, s kým se potkám ve finále. Zároveň je mi taky jasný, že ten zápas bude zkurveně těžkej. Po vyhlášení vítězky semifinále přichází na řadu první staredown Szabová vs Mašková. Jo. Lucia je fakt tvrdá. Má to v očích. Hodně silnej pohled.

zdroj: Archiv

Autonehoda

Zahájili jsme přípravu, která byla zaměřená na obranu proti judo technikám. Musím říct, že jsem se ve wrestlingu začala cítit dobře. Pak se ale stala ta nehoda na D1, kde byly slovenský holky. Čekali jsme, jakým způsobem to tedy zasáhne do naší přípravy. Finále bude, ale bude odložený. Mezitím jsme dostali nabídku na zápas s Michalelou. Pobavilo mě to, představa toho duelu mi přišla epická. Že by ta vyhrocenost z celýho měsíce Výzvy vyvrcholila v O2?

Ta myšlenka pro mě byla zábavná, a kejvli jsme na to. Pokračovali jsme v přípravě, trénink jsme okamžitě uzpůsobili na udržení vzdálenosti a rozkopávání ksichtů, a čekali, co na to řekne druhá strana. Ta odmítla s tím, že jí zápas nedává smysl. Do hlavy Michaele nikdo nevidí (mám pocit že ani ona sama moc ne :)), a všechno co bych k tomu řekla, by byly jenom domněnky. 

Do finálovýho zápasu máme tedy 3 měsíce přípravy navíc. Nepochybuju o tom, že Lucia se z toho času bude snažit vytěžit maximum. A stejně tak já. Můj silovej a kondiční trenér Tonda Tůma z KB5 hned přepracoval tréninkovej plán, přičemž na jeho konci bych měla tahat celkem slušný váhy. Trenéřik otevřel v Poděbradech novou tělocvičnu, která poskytuje skvělý zázemí a má klec, kterou nazval “komfortní zóna”. Prej si už nebudu moct stěžovat, že po mně při sparingu někdo šlape, protože mám dost prostoru, čili svoji komfortní zónu :). Takže ve finále budu v kleci jako doma. Trénink v kleci jsem pojala zodpovědně od konce, už mám natrénovanej vítěznej skok na pletivo :D️.

zdroj: Profimedia

Prachy a Bali

Příprava na zápas je dost fyzicky i psychicky náročná sama o sobě. Obvykle si zápasník může dovolit přípravu kvalitou odpovídající finančním prostředkům, který se mu podaří získat od sponzorů. Což bývá celkem problém. Přijde mi, že má sponzor často pocit okamžitý návratnosti - na mlácení v kleci teď čumí přece každej. Ani hovno. Po zkušenostech, kdy mi bylo po třech měsících řečeno “hele sorry, ale nám se to nevyplatí” nebo “došel budget”, při každým setkání s potenciálním sponzorem upozorňuju, že sponzorovat sportovce je primárně o tom, být s tím sportovcem na jeho cestě, stát při něm a mít dobrej pocit z toho, že jeho vyvolenej šampion vítězí. A to hlavně díky němu a jeho podpoře.

Logo na tričku nebo plachtě je spíš takový formální poděkování. Proto většina zápasníků, a já nejsem výjimkou, musí pracovat, aby všechny náklady pokryli. A že to je slušnej randál peněz, kterej šplhá do řádu několik desítek tisíc. Občas se k tomuhle číslu dohrabu, občas ne, občas mě příprava stáhne do červenejch čísel na účtě. Někdy se stane, že se najde opravdu nadšenec pro tenhle sport a chce nezištně podpořit. To je pak trn vytrženej z prdele. 

zdroj: Profimedia

Tréninkovej kemp byl naplánovanej po O2 aréně, kdy jsem doufala, že se blejsknu před sponzorem, a on pak podpoří moji další přípravu. Zápas ale nebyl a sponzor přestal komunikovat. Nebyly ani peníze ze zápasu, abych je mohla nasypat rovnou do další přípravy. Můj tréninkovej kemp na Bali byl v ohrožení. Narychlo sehnat někoho kdo vytáhne ne zrovna malou částku a řekne: „koukej zamakat a běž si nechat pořádně dát na držku”, se nám nepodařilo.

Po dlouhým rozmýšlení, kdy proběhlo i smíření s tím, že na kemp nepojedu, jsem se rozhodla, že do přípravy na tenhle zápas dám všecko. Energii, čas i peníze, prostě všecko co mám... a vlastně i co nemám. Půjčila jsem si, abych mohla odletět na tréninkovej kemp. Nyní jsem tedy společně s trenérem na Bali a připravujem se na velkej zápas.