Galerie

Fights.cz, Televizeseznam.cz a další (5) zmínil stránku Sandra Mašková “Medojed”..  no bezva, mezi sdílejícími je i stránka, kterou sledujou a řádně komentujou přední odborníci (nejen) na MMA :D

Tyhle stránky jsem už tak nějak vypustila ze svýho zornýho pole, protože diskuze pod příspěvkama jsem nedávala. Ne kvůli tomu, co jsem se dozvěděla sama o sobě. Spíš bych řekla, že jsem svůj čas chtěla vkládat do něčeho hodnotnějšího, než do sledováni přehlídky centrálních mozků lidstva, který se vzájemně předháněj tím, kdo sežral větší šalamounovo hovno. Každej ví naprosto jasně, z jakejch pohnutek a jak se kterej zápasník kdy zachoval nebo jak by se zachovat měl. Ani hovno :)

Blbka jsem si otevřela diskuzi, a celkem mě tam zaujal jeden koment: “...všichni jezdí do Polska, Švédska, USA a Thajska za nejlepšíma sparingama a Sandra jede na Bali...” Jo. Tak buď tenhle týpek bude zápasník, že se tak vyzná, a nebo ... to bude někdo, kdo má na úvodní fotce MMA rukavice, Xboxovou gamísku a pivo. B je správně :D Každopádně to, jakou emoční reakci u mě tahle připomínka vyvolala, bylo upozornění, že bych to měla líp prozkoumat. Vždycky, když mě něco nasere, je pro mě ukazatelem, že “tady máme nějaký téma k řešení”.

zdroj: Profimedia

Okey - proč se mnou tenhle komentář vůbec hnul? Jasně, protože jsem uvažovala podobně. Když jsem prvně rozmýšlela, jestli na tenhle kempík jet nebo ne, sama jsem se s pochybama ptala trenéra na vhodnost týhle akce do naší přípravy. Trenéřik mi na to odpověděl, že určitě. Po jeho předchozích zkušenostech, kdy v tom gymu byly i ženský, to pro mě budou super sparingy. To, že je kemp spojenej i s crossfitem, jsem z určitých důvodů (kterým se budu věnovat dále) ráda neslyšela, ale byla jsem ochotná to akceptovat.

Primárním důvodem, proč jsem se rozhodla tuhle tréninkovou přípravu podstoupit, byl můj trenér. Přišlo mi, že dva týdny bez jeho dohledu je příliš velká ztráta času. Takhle jsem to měla nastavený vždycky. Na tréninkový kempy jsem nejezdila, protože optimální tréninkový podmínky mám přece doma, u svých trenérů. Jak s oblibou hlásím - mám nejlepší trenéry na světě :)

Po příjezdu a zrychlený adaptaci na jet lag, jsme tréninkovej kemp začali Crossfitem. Byla jsem překvapená množstvím nadšenců, který se shluklo na jedný tréninkový jednotce crossfitu. Mohlo tam být třeba tak 40 lidí? Moje očekávání ohledně nevědomý likvidace těla bylo bohužel předčeno. “Tady si vemte osy, takhle se to dělá..a jde se dřepovat.” No to mě poser na holý záda o_O. Pochopila jsem, díky mýmu nejdražšímu silovýmu a kondičnímu trenérovi Tondovi z KB5, že technika dřepu není uplně easy. Je třeba, aby na tenhle cvik bylo tělo řádně připravený a fungovalo správně. Aby se zapojovaly svaly, který se zapojovat maj, a svaly, který do danýho pohybu nemaj vůbec co kecat, zůstaly vyrelaxovaný. Už nějakou dobu KB5 navštěvuju, a s dřepem s činkou jsme ještě nezačali. Tonda moc dobře ví proč:

Tonda: Ať už hobík nebo profesionální sportovec začínají s jakýmkoli pohybem a obzvlášť ještě zatíženým, je třeba nejprve prověřit, zda je tento pohyb/cvik pro toho konkrétního člověka vůbec vhodný. Zda ho vůbec zvládne koordinačně. Dále po stránce mobility a stability, tedy jestli se hýbe tam, kde se hýbat má a nehýbe tam kde nemá. V jakém rozsahu pohyb zvládá - plném, částečném... Jakou má nad pohybem vlastní kontrolu, tedy zda dokáže poznat, když pohyb začíná měnit/ztrácet ať už z důvodu jakýchkoliv omezení nebo únavy. Pokud přidat zátěž, tak kam a kolik... Je toho hodně a ne každý pohyb/cvik je vhodný pro každého jedince ať už momentálně (ale časem to třeba půjde) či absolutně. Všechno má své základy na kterých je třeba začít a postupně se rozvíjet - od nejsnazšího po náročnější.

Takže jestli jste nikdy nedřepovali s velkou činkou a případně ani neznáte a neumíte hlavní charakteristiky bezpečně zatížitelného dřepu, určitě není nejlepší nápad vlítnout do fitka a třeba s 30kg nad hlavou se snažit namrskat co nejvíc dřepů za půl minuty... pak půlminutka pauza a takhle ještě 20x  :D... Závěr ať si vyvodí každý sám, ale epický happyend to nejspíš nebude.

zdroj: Profimedia

Tonda Tůma je trenér, kterej si naprosto získal mojí důvěru v kondiční a silový přípravě. Osobně neznám nikoho, kdo by měl líp zmáknutý biomechanický fungování těla. (Proti tomuhle prohlášení měl Tonda námitky, protože prej ve srovnání s lidma, na který podle něj tohle skutečně sedí je on “pára od hovna”:)) Nebojím se prohlásit, že když něco řekne Toníček, tak to prostě platí, a já to tak budu dělat, i když třeba nevím zrovna v danej moment proč. Čím mojí, až slepou, důvěru Tonda získal? Když jsem ještě byla u čistýho kickboxu, trénovala jsem jako dement. Každej druhej trénink jsem končila stovkou angličáků. Pokud jsem nelezla z tréninku po čtyřech, bylo to špatně. Prostě jsem svoje tělo naprosto nesmyslně přetěžovala. Jakej efekt to pak mělo v tréninkový přípravě? Mocnej!! Zkurvila jsem si rameno a vypadla z tréninku na 9 měsíců :).

Tenkrát jsem ani nemohla bouchnout na lapu, v noci jsem se budila bolestí. Rozběhlo se fyzioterapeutický a ortopedický kolečko. Absolvovala jsem různý vyšetření a nad mýma výsledkama z magnetický rezonance stály údajně český ortopedický špičky. Rezult - operace, nevyhnutelně. Nemusím zdůrazňovat, že se mi začal hroutit svět. V tu dobu jsem začínala chodit do KB5, kde si mě vzal do parády právě Tonda. Začal mě učit správně se hýbat, vyřadil mi cviky, kterých bych se měla vyvarovat a já se pomalu spravovala. Po šesti měsících, během kterých jsem se učila, jak udělat klik, aniž by to mělo nějaký negativní dopady, se mi rameno dalo dohromady a funguje bez omezení. Takže díky ti, páro od hovna  :D ♥️. Operace nevyhnutelná? Jo, nasrat.

Tonda a celá KB5 mě svým způsobem dost poznamenali. Díky dlouhodobýmu a pravidelnýmu tréninku jsem začala sama vidět pohybový neduhy, kterejch se ostatní dopouštěj. Trnu, když kolikrát vidim, jakým způsobem trenéři neúmyslně likvidujou svý svěřence, ať z řad hobíků, nebo zápasníků. Samozřejmě to nekomentuju a nechávám si svoje myšlenky pro sebe. Nikdo na to není zvědavej. K tomu si musí přijít každej sám. Problém nastane, když pak někdo chce po mně samotný, abych dělala cvičení, o kterejch jsem přesvědčená, že mi víc uškoděj než daj. Vlastní osobní zkušenosti mě udržujou dost v pozoru.

zdroj: Profimedia

Tonda: Lidé se ve cvičení dělí na dvě skupiny z pohledu, co je pro ně kvalitní trénink. A) Musí to být extrémně náročný, aby ze sebe vymlátili úplně všechno! Jedno jak, jedno s čim, ale celý tělo je musí pořádně pálit a bolet, protože když tu bolest pak ještě víc hecnou, jsou megadrsný! B) Na první místo staví dlouhodobou udržitelnost, dovednost a techniku, na jejichž základech postupně budují větší výkon. Kvalitní trénink je pro ně takový, na kterém se zlepšili - naučili něco nového, zpřesnili, zesílili, zrychlili...
Není náhoda, že skupina A má mnohem častější úrazovost ‍♂‍. Naproti tomu přístup skupiny B není pro každého a někdo k němu musí dozrát. Z praxe mé vlastní i mnoha mých kolegů v KB5 i mimo ni mohu říct, že nejpozornější a nejpečlivější žáci, s kterýma je skutečně radost pracovat jsou většinou (bohužel) ti, kteří už za sebou mají nějaký vážnější úraz a prošli si přestupem z A do B.

Takže .. Be Be Beeeee - je správně :D (pro vysvětlení)

Zpátky ke crossShitu. Sledovala jsem tréninkový nadšence při cvičení. Kulatý záda, kolena vtočený dovnitř, vytažený ramena. Při tom pohledu jsem si dávala neviditelný facepalmy‍♀‍. Jinak - sama jsem si z dřepování s činkou nad hlavou odjebala záda na dobrý čtyři dny. Nemusim zdůrazňovat, že jsem měla obrovskou radost :D

Tonda: Crossfit je v první řadě soutěžní disciplína a jako taková má samozřejmě i svoje negativa o kterých musí sportovec vědět a akceptovat cenu, kterou možná zaplatí ve formě přetížení nebo úrazu. Do jisté míry se dá Crossfit přirovnat k MMA - oboje vyžaduje poměrně velké množství dovedností na relativně vysoké úrovni. Jenže stejně jako se Crossfitový závodníci nepřipravují na tréninku MMA, nevidím logiku v přípravě MMA zápasníků na tréninku Crossfitu. Tím samozřejmě nemyslím, že by MMA zápasník neměl vzpírat, shybovat, dřepovat atd. Rozdíl je však ve volbě a účelu cviků i jejich programingu.

Pod "silovou a kondiční přípravou" si lidé často představují pouze zlepšení síly a výdrže pro konkrétní sport, což je dost laicky zjednodušené. Každý sport přináší sportovci určité negativní pohybové návyky, přetížení atd. Účelem silové a kondiční přípravy je souběžné vyvažování/kompenzování negativ hlavního sportu a zároveň posouvání potřebných kvalit. Je to jako přidávat závaží na obě misky vah a stále udržovat co největší rovnováhu.

Když Sandra přišla k nám do KB5, v mnoha ohledech už měla dost kvalitní základ na kterém se dalo dobře pokračovat. Bylo ale i pár věcí, které jsme potřebovali vyřešit, než jsme mohli bezpečně začít s plnohodnotnou sportovní přípravou. Za ty poslední dva roky na sobě Sandra odvedla spoustu skvělé práce a pohybově, silově i kondičně se hodně posunula. To vše bezesporu díky jejímu přístupu, snaze věci pochopit a udělat co nejlíp. Stále máme co zlepšovat a na čem pracovat. Tak to bude vždycky, ale Sandřiny misky jsou stále ve větší a větší rovnováze a o to snáze se přidává i na výkonu.

zdroj: Profimedia

Hned další den postojářský sparingy, během kterých jsem si hrábla celkem hluboko. Rozdíl mezi domácí tělocvičnou a tou kempovou je, že se venku s váma nikdo moc nesere. A když nebudeš držet krok, dostaneš bití, hotovo :) Sparingy na “jenom Bali” mi ukázaly - jo, pořád to tam máš, nemusíš se ničeho obávat. Doma jsem sice pussík (od pussy - významově můžete chápat něco jako “ubrečená blbka”), ale když je potřeba (boj o přežití nebo zápas :)), znovuzískám svoje dovednosti, na kterejch už pár let pracuju.

I v rámci tréninku bojovek jsem se potýkala s nevhodnou zátěží těla a přepalováním energetickejch systémů. Něco v duchu “12 tříminutovejch kol, v pauze stihneš odjebat 10 kliků, a až to budeš mít všecko hotový, dáme si ještě kolečko na břicho. Každej vymyslí cvik, odpočítá 15 opakování, je nás tady 20, ....” no a mně už se zase protáčej panenky :) Pak sleduju bojovníky, který jsou narvaný a všecko oddřou, jak jim při kliku laplujou lopatky a hlava jim padá do předsunu.

Co se týče kvality tréninků z technickýho pohledu, tak za mě v pohodě. Tady se zdržim veškerejch superlativů, protože mám pořád dost rezerv, takže ať jdu kamkoli, vždycky se něco naučim. A je myslím už celkem jedno, jestli jsme trénovali s Ianem McCallem (UFC, Rizin), Andrew Leonem (ONE) nebo s někým jiným.

zdroj: Profimedia

Zkrátka jsem si z kempu odnesla, co jsem si odnýst potřebovala, včetně myšlenky, že já osobně se stejně nejlíp připravím doma. Mám svůj pevnej tréninkovej plán obsahující i rozplánovanou silovku, která teď během 14 dnů mýho kempování dostala celkem na prdel. Zkušenost skvělá. Poprvé v životě jsem si vyzkoušela, co znamená trénovat v tropickým podnebí. Myslím, že nesmyslný přetěžování, vyrovnávání se s horkem a s jet legem a tamní zkurveně pálivá strava, po který mám akorát sračku, mi napovídá, že bude nejlepší, když zůstanu u svejch zajetejch metod, a na Bali pojedu příště opravdu jen na dovču :)