Ne všichni ví, že Ondřej Raška vystudoval veterinu, čímž pokračoval v tradici, kterou zavedli jeho rodiče. Po boku otce nyní nabírá potřebné zkušenosti, aby po něm řemeslo jednoho dne mohl převzít. Jak sám podotknul v rozhovoru pro Oktagon, tento směr byl jasně daný, rozhodně nejde o zadní vrátka vedoucí ze života profesionálního sportovce. To ale neznamená, že by chtěl v dohledné době kariéru MMA zápasníka ukončit.
Raška se na své možnosti dívá střízlivým pohledem. Ačkoliv s UFC už dávno nepočítá, na domácí scéně by chtěl ještě něco dokázat. “Každý, kdo zápasí v Oktagonu, by chtěl dosáhnout alespoň na titulový zápas. A kdo ne, ten kecá, nebo není tak cílevědomý. Takže to bych určitě chtěl, pokud by byla možnost si o to zazápasit, popřípadě vyhrát a skončit na vrcholu, to by byla bomba.”
Do povědomí fanoušků se Raška zapsal díky účasti ve druhé sérii reality show Oktagon Výzva, zásadní zápas ovšem přišel později, když se v kleci potkal s Václavem Mikuláškem v takzvané "Bitvě o Ostravu". Byl považován za velkého favorita, před domácím publikem se chtěl pořádně blýsknout, došlo ale na zcela opačný scénář.
“Všechno mi vzal, cítil jsem se strašně špatně, fakt hrozně,” přiznal s tím, že zhruba rok sbíral odvahu, aby si zápas pustil ze záznamu. Duel se odehrával v době, kdy se snažil zdolat závěrečné zkoušky ve škole, byl tedy pod velkým tlakem, velká očekávání cítil i ze strany fanoušků. Jak ale jedním dechem dodal, prohra mu zároveň hodně dala. “Prohra tě samozřejmě vždycky mrzí, mohl jsem být dál, ale posunulo mě to, také mé okolí, s týmem jsme se více semkli, prostě víš, kde jsi byl a že se tam už nechceš vrátit, takže děláš vše pro to, aby se to zlepšilo.”
Po souboji s Mikuláškem si dal dva roky pauzu, jedním z důvodů bylo zraněné rameno, dále pak vynucená přestávka způsobená koronavirovou pandemií. Pak si ale pořádně spravil chuť. Nejprve si poradil s veganskou sílou Pavla Salčáka, za odměnu pak dostal pozvánku na Štvanici, kde porazil Daniela Brunclíka. Zápasové tempo si chtěl udržet, právě na Štvanici si však poranil nárt, dokonce musel podstoupit operaci. Nyní předpokládá, že by se mohl ukázat na dubnovém turnaji v Ostravě.
Raška má oproti dalším zápasníkům na domácí scéně jednu velkou výhodu. V Jetsaam Gymu se totiž pravidelně potkává s Jiřím Procházkou. “Myslím si, že máme super vztah, takový čistý, myslím si, že jsme se na sebe nikdy nenaštvali, nikdy tam nebyla žádná křivda, prostě nejčistší vztah, co může být. A toho si moc vážím.”
Procházku vnímá jako velký zdroj inspirace, společné tréninky se samozřejmě ve výsledku pozitivně podepisují na sebevědomí. “Na konci tréninku si sedneme, řekneme si, kdo co udělal, co by měl zlepšit, v postoji mu samozřejmě radit nemohu, ale něco na zemi nebo ve wrestlingu si řekneme, tak nějak se opravujeme. Hodně nám to dává.”
Procházka je mimo jiné znám pro svůj neortodoxní pohyb, který se Raška snaží navnímat, když se mu podaří dotáhnout nějakou techniku, má samozřejmě velkou radost. Jak sám prohlásil, když se podaří hodit Procházku, pak by to mělo jít s kýmkoliv jiným. “Další věc je, že na tréninku ti dá nějaký úder, ale v zápase tě praští, že ti uletí hlava. Jeho zápasový granát jsem díky bohu nezažil.”
Jak už bylo řečeno, Raška se pomalu chystá na dubnový turnaj, zatím ale stále nezná soupeře. “Nevím, jak si teď stojím v žebříčku, ale samozřejmě bych chtěl stoupat výš. Kdo bude, ten bude. Na to jméno už se těším,” řekl a vysvětlil, že se mu lépe trénuje, když si může představit konkrétního člověka. Zároveň ale dodal, že k soupeřům chová respekt, nesnaží se v sobě probudit nenávist, protože se pak v zápase dostává do nepříjemné tenze. “Vůči nikomu nechovám žádnou zášť, že bych ho chtěl zabít, to vůbec ne. Protože čím víc bych ho chtěl zabít, tím víc bych byl napnutý, takže by tam ten můj granát letěl tři dny.” Závěrem dodal, že by během letošního roku chtěl stihnout tři až čtyři zápasy. Doufejme tedy, že plány nepřekazí další nepříjemné zranění.
Vstoupit do diskuze (0)