Galerie

S Míšou Dostálovou, asi nejkontroverznější postavou uplynulé Oktagon výzvy jsme se bavily o tom, jaké to bylo být každý díl terčem nenávistných komentářů, o vztahu k MMA, a tom, co plánuje do budoucna. S Míšou se osobně znám, proto nebudeme předstírat vykání.

Přišlo mi poměrně nešťasné, že díly ukazovaly jenom malou část toho, co se ve vile opravdu odehrálo. Působilo to dojmem, že to bylo sestříhané tak, jak se jim to hodilo.

Samozřejmě, že to bylo sestříhané. Když máš desítky hodin materiálu na hodinový díl, můžeš z toho sestříhat xy různých realityshow a věř, že každá bude úplně jiná. Každá bude mít jiné hrdinky atd atd. Dáš si do ní, co se ti prostě hodí. Brečí tam 3 holky, ale ty ukážeš v TV, že brečely jen 2. Protože u té třetí se to nehodí ;) A lidi většinou věří jen tomu, co jim někdo tímhle způsobem naservíruje, protože málokdo chápe princip těchhle shows.

Jaký jsi měla pocit z celé reality show?

Šla jsem do toho s úplně jinou představou, ale o tom jsem mluvila už mockrát. Každopádně jsem tam zjistila, že je to spíš ta show než reality a celkový pocit byl ten, že tohle není vážně nic pro mě. Užila jsem si všechny výzvy (teda až na tu první), s holkama byla často sranda, ale že bych se podobné akce musela ještě někdy účastnit, tak to fakt ne. Já nejsem žádná herečka a jisté věci jsem kousala vážně dost špatně.

S jakým cílem si myslíš, že tahle Výzva vznikla?

Myslím, že cílem bylo především vydělat peníze. Co si budeme... No, a taky najít zase nějaký holky. Holek je prostě málo a je po nich poptávka. Hlavně je to pro galy v ČR a SR levnější varianta, mít Česky a Slovenky, než platit letenky atd atd cizinkám.

Jak jsi brala rivalitu mezi Českem a Slovenskem?

Vůbec jsem to nevnímala a nejvíc jsem se bavila právě se Slovenkama. Mně je úplně jedno, odkud člověk je. Pokud je fajn, tak se s ním budu bavit, pokud ne, tak ne. Proti holkám ze Slovenska jsem neměla a nemám vůbec nic. Proto jsem ani nechtěla mít pokřik: “Koho porazíme? Slovenky!” Nelíbilo se mi to. Naštěstí se mnou souhlasil i Karlos. Proto jsme nakonec měly: “Koho porazíme? Všechny!” Takže já jsem žádnou rivalitu mezi Českem a Slovenskem nevnímala.

Jaký je tvůj názor na „dělání váhy“?

Tak já jsem s váhou neměla vůbec problém. Což ale byla spíš nevýhoda, protože holky, se kterýma jsem šla, byly o dost těžší, než já. Tohle bylo poprvé, co jsem to na vlastní oči viděla, jaký to je, muset shazovat. A bylo to strašný. Když měla Kamča shodit, tak jsem tam byla s ní. Ze začátku jsem se snažila dělat vtípky, cokoliv, abych to nějak zlehčila. Ale pak už jí to bylo všechno jedno. I to, že je nahá před Lukášem a kameramanem. Pro mě to bylo fakt strašný, když jsem viděla, jak trpí. Nechtěla bych to zažít. Jsem ráda, že v BJJ se váží těsně před zápasem a jdeš tu váhu, kterou navážíš. Kdybych chtěla v MMA zápasit, tak bych musela chodit kategorii 52kg. Protože kdybych šla svojí váhu, tak ve finále jdu s holkama, který budou vážit třeba o 10kg víc, než já.

MMA pro tebe ale nebylo úplně cizí, už jsi měla zápas, ale jako amatérka.

Jo, to je pravda, byla jsem se kdysi podívat na grapplingovém turnaji, kde mi Zdeněk Ledvina (MMAA) nabídl, abych je jela reprezentovat na Mistrovství světa amatérského MMA. Nechtěla jsem, nezajímalo mě to, protože MMA se mi ani nikdy nelíbilo. Ale když mi řekli, že to MS je v Las Vegas, neváhala jsem ani vteřinu.. O tom sportu jsem sice nic moc nevěděla, ale bylo to ve Vegas, tak jsem si řekla – padat umím, plácat umím a bude tam rozhodčí... za rozbitou hubu to Vegas stojí. O pravidlech MMA jsem nevěděla vůbec nic. Museli mi říct i to, že se deset vteřin před koncem kola klepe, že je nějaký modrý a červený roh... Takže ano, měla jsem zápasy v MMA, ale bylo to fakt jen proto, že mě nalákali na Las Vegas a jelikož miluju cestování, letěla bych tam hrát klidně rugby nebo cokoli jiného. MMA jsem nikdy netrénovala a paradoxně jsem byla v kleci a měla na sobě MMA rukavice poprvé až na MS.

zdroj: Profimedia

A co si o MMA myslíš teď?

Ale jo, asi to není úplně špatný (smích). Ale určitě to neznamená, že chci někomu na tréninku ubližovat nebo mlátit tak, aby tekla krev.

...o tom ten sport ale nemá být…

No, ale podle mě to spousta lidí takhle má. To jsem ostatně říkala i v té výzvě, že bych zápas ráda vyhrála cestou nejmenšího odporu. Tím jsem myslela, aby ani jedna z nás neodcházela dobitá nebo ještě hůř zraněná. Za to mě lidi taky hejtovali, že nechci nikomu ubližovat. Sorry, ale nechci. Když můžeš vyhrát na páku nebo na škrcení a nemusíte se u toho oba dva zabít, to je pro mne ideální.

Tak výsledkem zápasu by mělo být vyhrát, ne tam jít někomu cíleně ublížit.

Já to tak mám, v kleci mi nevadí do někoho mlátit, beru to jako zápas, ale opravdu nepotřebuju nikomu ubližovat. A už vůbec ne na tréninku. Pokud budu mít na výběr, jestli někoho uškrtím a ona to odklepe, nebo jí rozmašíruju loktama, že z ní bude cákat krev, no tak si vyberu to první. Ale možná bych to měla přehodnotit, abych se zavděčila :)

Na MMA mě ani nebaví koukat v televizi. Ráda chodím na gala, ale neumím si představit, že bych tam šla sama. Nechodím tam jen na zápasy, ale beru to spíš jako společenskou událost, při které se potkám se spoustou přátel.

Škoda, že ti nevyšel teď zápas v O2…

Tohle byla taková blbá shoda okolností, které kdyby se nestaly, tak do zápasu nastoupím. Představ si situaci... Hejtuje tě milion lidí, ale dozvíš se měsíc před O2, že máš do nějakého zápasu vůbec nastoupit. Tak se na něj začneš připravovat. Po týdnu ti zase zavolá Ondra (Novotný), že změna, že nastoupíš s Maškovou. Tak mu řekneš, že ne, že do takovýho zápasu teď nejdeš, protože... Takže tě nenávidí další milion lidí, že nenastoupíš do zápasu s Maškovou. Kašleš ale na to, máš od začátku domluvený zápas s Krajčovič. Tak trénuješ, trénuješ a najednou tě bolí v krku, máš horečky. Ale máš tři týdny do zápasu, takže teď nemůžeš marodit. Piješ čajíčky, vykoupíš lékarnu, ale pořád to není lepší.

Tak jdeš k doktorovi, udělá ti krevní testy, nic ti není, nic tam nemáš. Preventivně dostaneš antibiotika a doktor ti i povolí na ně trénovat. Že je 21. století a na antibiotika můžeš dělat všechno. Tak si říkáš, že super. Takže na první antibiotika trénuješ jak blázen. Dobereš je, tři dny je ti dobře, ale pak to zase začne. Bolí tě v krku, máš teplotu, nemůžeš popadnout dech. Dostaneš další antibiotika, na které taky trénuješ, protože tě hejtí už 2 miliony lidí a nemůžeš ten zápas zrušit, protože máš “rýmičku”. Jenže se to pořád nelepší, naopak, tak jdeš za jiným doktorem. A ten se nestačí divit, že nejenom, že jsi měla 2x takhle silný antibiotika, ale že jsi na ně trénovala. Prý sis málem uhnala zápal plic. A až tam ti doktor sdělí, že máš těžkou tracheobronchitidu a že jestli okamžitě nelehneš do postele, tak máš jisto jistě zápal plic... Takže sorry, ale pokud jsem měla volit mezi O2 Arénou za cenu zápalu plic a zrušením zápasu, tak jsem se rozhodla pro své zdraví a jsem za to ráda.

Víš, divila jsem se, jak je možné, že mi v krvi nic nenašli. Prostě blbej sled událostí. Kdyby mě nečekal tenhle zápas, tak si hned na začátku na týden lehnu do postele, vyležím to a jede se dál. Ale v momentě, kdy tě nesnáší tolik lidí, tak jsem měla pocit, že se do tý klece snad i doplazím a místo chvilky doma v posteli jsem trénovala s ATB. 

Galerie

A jaký to byl pocit pro tebe, vidět všechny ty komentáře pod videi. Četla jsi je?

No určitě ne všechny. Ale musím říct, že po prvním odvysílaném díle Oktagon výzvy jsem jich četla dost a bylo mi to líto. Číst si o sobě různé nadávky, že nesparruju a tohle a tamto. Přitom tak to vůbec nebylo. Já měla zlomený zápěstí, proto jsem nechtěla sparrovat. Ale to se jaksi do toho dílu asi nehodilo dát, takže jsem od prvního dílu byla pro všechny ta píča, co nespáruje... 

Oni nám říkali, ať ty komentáře nečteme, ale víš jak. Pak jsem se nad to povznesla, ale ze začátku mě to fakt mrzelo, když jsem věděla, že spousta věcí byla jinak. Teď už ty hejty neřeším vůbec.

Prostě na názoru lidí, co mají potřebuju tě za všechno hejtit, mi fakt nezáleží. Je to můj život, já si budu dělat co chci, a jestli se to někomu nelíbí, tak to je jeho problém. To je to samé, jako když jsem dělala vysokou školu a u toho pracovala. Za měsíc jsem měla odpracováno třeba i 320 hodin, abych si vydělala na to, co jsem chtěla a potřebovala. A všichni mi říkali, jak to nejde, jak mě vyhodí, protože nechodím na přednášky, na cvika a podobně. Přitom já jsem školu udělala s červeným diplomem, v mezičase procestovala půlku světa a vydělala dost peněz. A kdybych měla poslouchat lidi kolem, tak bych nic z toho neudělala. Pak jsem dokonce studovala Ph.D. a na té vysoké jsem i učila...

Teď tě čeká v únoru zápas s Lucii Krajčovič, který měl být v O2 Aréně. Jak se na ten zápas těšíš a jak jde příprava?

Na zápas se těším, protože jsem se těšila i předtím. Příprava bych řekla, že je na pohodu. Zatím se nekonalo ani žádné drama na tréninku... Pár věcí jsem změnila a zatím spokojenost. Chtěla bych taky na nějaký kemp, nejlépe do tepla. Samozřejmě myslím kemp, kde se nespáruje :D Ale víš jak to je, hlavní je zdraví. Můžeš mít nejlepší přípravu a všechno, ale když tě zradí zdraví nebo se zraníš, tak je to celé v háji.

Co plánuješ po únorovém zápase? Máš nějakou soupeřku se kterou bys chtěla jít nebo jak celé to MMA vidíš? 

Upřímně? Zatím fakt netuším, co bude. Vysněnou soupeřku nemám. Asi je mi to jedno... ale pojďme si na férovku říct, že bez lidí, kteří to chtějí nějakým způsobem podpořit, se to dá těžko dělat na nějaké seriózní úrovni. Ono jde dost těžko skloubit tréninky a normální práci, která Ti zaplatí všechny složenky a ještě xy tisíc, které musíš nasypat do přípravy... Samozřejmě, že pokud už jsi na úrovni, kde ti odměna za zápas zaplatí alespoň náklady na přípravu, tak OK... Ale...

A trocha seznamky na závěr. V jednom díle Výzvy jsi se zmínila, ze bys jednou rada rodinu. Jaký by měl byt tvůj partner? 

Chytrý, schopny, vyrovnaný. Alespoň trosku sportovně založeny (ne nutně bojové sporty), vtipný... hlavně ne chorobně žárlivy a cholerik.