Jaroslav Pokorný patřil v minulosti ke stálicím domácí scény. Bojovník, jemuž většina fanoušků neřekne jinak než "Jubox" (složenina slov judo a box), v průběhu let poměřil síly s česko-slovenskou špičkou. V jeho profesním životopise najdeme jména jako Kozma, Deák, Štrbák, Kuzník či Buchinger. V roce 2018 však ve vyhroceném zápase s Mochamedem Machaevem přišla předčasná stopka kvůli zranění levého kolene. Tehdy ještě netušil, že ho vzápětí potrápí i to druhé, kde se sešlo hned několik problémů.
Populární český bojovník musel podstoupit operaci menisku, následně došlo k přetržení předního křížového vazu. A k tomu se navíc dostavila infekce v podobě zlatého stafylokoka, který náhradu křížového vazu “vyžral” a spolu s ním i chrupavku, takže muselo dojít k transplantaci. Během dvou let podstoupil celkem šest operací. Hrozilo dokonce, že o nohu přijde, a samotný návrat do běžného života trval pěkně dlouho.
V podcastu Fight and Talk "Jubox" prohlásil, že šlo o velmi těžké časy, ve svých 34 letech se cítil, jako kdyby mu bylo 70. Že by se někdy mohl vrátit do klece, to ho ani nenapadlo. Noha se naštěstí zlepšila, postupem času ji dokázal znovu rozhýbat. Zprvu si dával menší cíle, přál si, aby jednou mohl naučit dceru jezdit na kole nebo si vyšlápnout Sněžku. I to pro něj ale časem bylo málo.
“Vstáváš a usínáš s tím, že jsi zrakvený. Ztratíš všechny kámoše, protože celý okruh kamarádů je z gymu a tam se ti moc nechce, protože jsi pajdavý. Těžko se to nahrazuje něčím jiným. Člověk se projede na kole nebo jde do posilovny, to je sice hezké, ale dát někomu ránu do hlavy, nebo ji přijmout, to je úplně něco jiného,” řekl s tím, že emoce z úpolových sportů se zřejmě ničím jiným nahradit nedají. Rozhodl se tedy, že se zkusí vrátit.
Tato myšlenka se zrodila, když sledoval zápas mezi Buchingerem a Barboríkem, který ho naprosto nadchnul. Krátce poté se tedy spojil s Ondřejem Novotným a domluvil si zápas na turnaji v Pardubicích, což mimo jiné znamenalo, že bude mít na přípravu zhruba sedm týdnů. V rozhovoru přiznal, že je to na tříletou pauzu, během níž nemohl takřka trénovat, poměrně krátký čas.
“Nějakou dobu jsem se hýbal už předtím, samozřejmě jsem si taky vyzkoušel sparing, než jsem zápas potvrdil. A ten nedopadl nejhůř, takže jsem si řekl, že mám dost zkušeností na to, abych to zvládl.”
Už sparing s Ondřejem Petráškem byl prý velký zážitek, následně piloval formu také s týmovým kolegou Davidem Dvořákem. Do tréninku ovšem neskočil bezhlavě, to si ani nemůže dovolit, tělo zatěžuje postupně. “Příprava nebude tolik o silovém tréninku, takže v zápase musím být hbitější, mrštnější a chytřejší. Hlavně nadýchat, naspárovat a udržovat se zdravý.”
Že by se mohl znovu zranit, to si nepřipouští. “Je to samozřejmě vabank, ale vsadil jsem na to, že chci znovu zažít ty pocity, atmosféru, zase tam být. Je to prostě silnější než ten pocit, že bych se mohl zranit.”
Žádné výrazné zdravotní omezení nyní nemá, byť koleno stále cítí. Přiznal, že bylo těžké vrátit se po třech letech do plného tréninku, občas se ozvou záda a další maličkosti, to ale vnímá jako součást přípravy.
Podle Pokorného se MMA se na domácí scéně za ty tři roky hodně změnilo. “Myslím si, že se hodně zapracovalo na wrestlingu. Nemyslím ani, že by kluci uměli dobře házet, ale mají docela dobrou obranu. Hodně nahoru šel postoj, je tam víc pohybu, více se úhluje. Přijde mi, že na české scéně dostává méně prostoru zem, místo submisí je to většinou pozice a ground and pound, protože je obrana na zemi už na dobré úrovni,” nabídl svůj pohled a dodal, že se také více kope než v dobách, kdy ještě zápasil on sám. Pokorný souhlasí, že wrestleři a grappleři to nyní mají pořádně těžké, doba přeje spíše postojářům.
Teprve zápas v Pardubicích rozhodne o tom, zda půjde o jednorázovou akci, nebo se “Jubox” znovu zařadí mezi aktivní zápasníky. Pokud ale vezme v potaz, jak mu MMA doposud chybělo, chtěl by absolvovat více zápasů, rád by stihnul alespoň dva za rok.
Nyní nastoupí ve váze do 70 Kg a kleci se potká s Milošem Janičičem z Montenegra s bilanci 13-3. Sám Jubox přiznává, že to na uvítanou není vůbec snadný soupeř, navíc byl zvyklý zápasit ve vyšší welterové váze, takže bude mít nejspíš navrch i silově.
"Nedělá moc krok vzad. Já ho taky moc neumím, takže se trošičku bojím, že půjdeme do velkejch výměn a bude to podle mě docela tvrdý"
Pokorný se ale rozhodně nejde pouze zúčastnit. "V sobotu nebudu jen nejsilnějším tátou, ale budu odcházet jako vítěz . Dlouhou dobu jsem nebyl v oktagonu a vím, že tam nechám duši," vzkazuje bojovník, jehož dcera Eliška má o tom, kdo je nejsilnější na světě, zcela jasno.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
Tento zápas otevře v Pardubicích hlavní kartu a je jasné, že diváci poženou takřka domácího bojovníka z Hradce Králové. Doufejme, že se Jardovi návrat povede a budeme ho v oktagonu vídat i nadále.
Vstoupit do diskuze (0)