Turnaj Kjúšú bašó je za námi a my si můžeme s jistotou říci, že je tu nová éra. Generace rikiši, která se vytvořila během dominance jokozuny Hakuóha odchází a jako vlna se ženou dvacátníci na pozicích ózeki a sekiwake a na paty jim dupou v posledním roce povýšení mladíci v čele s talenty Atamifudžim a Gónójamou. Tomu všemu přihlíží jokozuna Terunofudži, kterému neustále selhává zdraví a zřejmě brzy ukončí kariéru. Zároveň ale turnaj, který se tentokrát konal ve Fukuoce, zradil naděje na jmenování nového jokozuny, protože Takakeišó ve své misi naprosto selhal.

Nový jokozuna se chystá… ale ne ten, na koho se čekalo

Jedním z hlavních příběhů listopadového turnaje byla snaha ózekiho Takakeiša získat titul jokozuny. Takakeišó zvítězil v zářijovém turnaji, byť se spíše ostudným skóre 11-4 a ještě způsobem, který fanoušci označili jako nečestný a nehodný případného jokozuny. Ve finále mladíčkovi Atamifudžimu, který ve svém druhém debutu v nejvyšší divizi makuuči zazářil, prostě uskočil – proč je to špatně, jsme psali zde. I tak ale stačilo Takakeišóovi teď v listopadu zvítězit a nebo alespoň předvést dobrý výkon s ideálně tak jednou, dvěma prohrami, aby se stal jokozunou. Jenže nestalo se tak.

Ať už to byly nervy a nebo údajné zranění krku (zápasníci sumó o zraněních pokud možno moc nemluví), turnaj mu nevyšel. Skončil se skóre 9-6, což je málo i na ózekiho. Jeho sumó působilo nejistě, spoléhal se na jednoduché techniky a především nedokázal opravdu dominovat svým přímočarým stylem. V přímém souboji dvou „buldozerů“ jej převálcoval jeden z nejnadějnějších mladíků Gónójama a hned na to jej porazil bývalý ózeki Asanojama, který se po kázeňském trestu snaží dostat zpátky na vrchol. Teoreticky by to nebylo překvapivé, kdyby se Asanojama nevracel po sedmi dnech, které vynechal kvůli zranění, jež stejně neměl doléčené. Když se k tomu přidaly prohry s Kotonowakou, Daeišem a Kirišimou, dá se říct, že Takakeišó prohrál skoro s každým, kdo je v žebříčku na lepších pozicích.

Oslava vítězství Kirišimy na Kjúšú bašó | zdroj: Foto: Profimedia

Nicméně, po skončení turnaje už začaly spekulace, zda má na to být novým jokozunou nakročeno sedmadvacetiletý Mongol Kirišima. Ten dosáhl celkového vítězství se skóre 13-2, přičemž v posledním dni porazil Takakeiša. Kirišima po celý turnaj ukazoval stabilní výkony, jeho zdánlivě nevyčerpatelné kardio fungovalo a když narazil na těžšího soupeře, těžil ze zkušeností, které během kariéry nabyl. Japonská asociace sumó potvrdila, že by o Kirišimovi uvažovala jako o jokozunovi, pokud na lednovém turnaji opět zvítězí a nebo předvede podobný výkon. Byl by to raketový vzestup, vzhledem k tomu, že se ózekim stal teprve v červenci a hned červencový turnaj klopýtnul (i kvůli zranění). Dosavadní půlrok je ale vidět, že se neustále zlepšuje a podává skvělé výkony i v džungjó, což jsou velmi sledované tréninkové tour, kde mohou fanoušci zápasníky sledovat.

S Atamifudžim se musí počítat

V zářijovém turnaji zazářil jedenadvacetiletý Atamifudži, který byl „obětí“ zmíněné henky (uskočení) ve finále. Byla otázka, zda jeho výjimečný výkon byl náhoda a nebo známka talentu (v září byl totiž čerstvě povýšený z nižší divize džurjó, podruhé v životě, přičemž poprvé se vrátil po mdlém výkonu zpět). Rozhodně platí druhá varianta. Až do čtrnáctého dne se totiž držel v čele turnaje společně s Kirišimou. Až čtrnáctý den se oba borci se skóre 11-2 utkali a vítězně vyšel z jejich duelu Kirišima. Ačkoliv měl Atamifudži ještě naději na vítězství, ta zmizela patnáctý den, kdy prohrál s další velkou nadějí, sekiwakem Kotonowakou.

I tak se ale stal v druhém turnaji po sobě druhým nejlepším rikišim a odnesl si cenu za bojového ducha, stejně jako Kotonowaka, který se pravděpodobně brzy stane ózekim. Atamifudži předváděl velmi silné sumó. Skvěle absorboval útok protivníka, často se nechal zatlačit na kraj dohjó, aby následně převzal iniciativu při protiútoku. Zatím nemá v arzenálu tolik technik (což bylo vidět v duelu s Kirišimou), ale má skvělý základ ve své síle a joccu sumó, což je styl, který se soustředí na úchop na pásu protivníka. Kdyby Atamifudži zvítězil, pravděpodobně by provedl obrovský skok v hodnostech až na rank komusubiho, takto jej můžeme čekat okolo hodnosti maegašira 1-2. A celý svět sumó ví, že musí s tímhle sympaťákem počítat.

Vítězná henka, kdy Takakekišó (v černém) poslal na zem útočícího Atamifudžiho | zdroj: Foto: Profimedia

Soustředěný Hóšórjú a největší obrat turnaje

Na zářijovém turnaji moc nezářil čerstvý ózeki Hóšórjú, o kterém jsme detailně psali zde. Tentokrát to rozhodně nebylo tak špatné. Skončil se skóre 10-5, kdy samozřejmě byly k vidění některé zbytečné prohry (především s Nišikigim), ale mladík se už se svou novou hodností srovnal a v posledních dnech turnaje předváděl i výkony, které k ranku ózekiho patří. Nicméně, nejvíce se zapsal do paměti zápasem s Gónójamou, který měl tříminutový staredown, kdy Hóšórjú odmítl dát ruce na zem, dokud tak neučiní nejdřív jeho soupeř. Za to si jej vzala na kobereček Japonská asociace sumó a napomenula ho, že takhle se ózeki nechová.

Obrovský úspěch zaznamenal oblíbenec mnoha fanoušků Ura. Pokud se na sumó díváte poprvé, okamžitě vás upoutá zářivě růžovým mawaši (což se Asociaci moc nelíbilo), lehkým úsměvem, který mu neustále hraje na rtech a velmi dynamickým a akrobatickým sumó. Platí, že Ura nemívá nudné zápasy. Zároveň se ale nikdy nedostal z hodnosti maegaširy a nevypadalo to, že by se v listopadu tohle mělo měnit. Jakožto maegašira 1 totiž už spadnul do skupiny zápasníků označované džói. Džói, většinou všichni san’jaku až po rank maegaširy 4 se v prvních dvou třetinách turnaje utkávají se všemi z nejvyšších pater divize, což bývá pro maegaširy obzvláště zdrcující.

Nejinak tomu bylo u Ury. Ten v prvních třech dnech nastoupil proti všem třem ózeki, v dalších dvou dnech proti dvěma sekiwake a na konci osmého dne měl skóre 2-6. Na postup by potřeboval kači-koši, tedy více výher než proher. A v tu chvíli začal Ura vyhrávat. Ze zbývajících sedmi dnů prohrál jen s Tobizaruem a i když by na to v půlce turnaje nikdo nevsadil ani jen, Ura poprvé ve své kariéře postupuje mezi san’jaku a bude v lednu bojovat v hodnosti komusubiho.

Galerie

Nikdy jsme se nepotkali, budou z nás rivalové?

Jak už bylo řečeno, sumó prochází generační výměnou. Často se na Kjúšú bašó utkávali zápasníci, kteří se nikdy nepotkali a v posledních třech bašó se do nejvyšší divize makuuči dostala řada mladých borců, kteří zde rozhodně nějakou dobu zůstanou. O Atamifudžim jsem již psal. Z červencových nováčků udělal za poslední půlrok obrovský skok Gónójama, který už jako člen džói získal těsné kači-koši a pravděpodobně postoupí na rank maegaširy 1-2.

Horní úrovně maegaširů ovšem budou hodně nadupané. Nejen, že se zezdola tlačí zmínění nováčci, z pozic obou komusubi spadli Abi a Hokutofudži a potvrdili tak, že brány san’jaku je nejtěžší otevřít. A k nim se přidá i nešťastný dříč Wakamotoharu, který na minulém turnaji ještě koketoval s povýšenám na ózekiho a nyní padá střemhlav o dvě hodnosti z postu sekiwake na maegaširu. Systém sumó je v tomto nesmiřitelný a i když jste těsně pod vrcholem, stačí jedno zaváhání v podobě make-koši, více proher než výher a letíte zpátky mezi maegaširy.

Celkově poskytlo Kjúšú bašó spoustu zábavy a zároveň nešlo o chaotickou podívanou jako minulé Aki bašó, kdy mohl vyhrát kdokoliv. Kromě Atamifudžiho a Ičijamamota (oba skóre 11-4) neměli maegaširové se v popředí drželi ózeki a sekiwake a předváděli víceméně stabilní výkony. Výsledek 13-2 u Kirišimy odpovídá tomu, jak by za starých časů měl vypadat výsledek ózekiho. Nicméně, jsme ještě daleko od dob dominantních jokozunů, kteří za turnaj nasbírali maximálně jednu prohru. Na takového si budeme muset ještě počkat, protože Tefunofudži stále nevypadá, že by se zbavil těžkých zdravotních problémů. Ale to zjistíme až v den začátku dalšího turnaje. Ten začne 14. ledna a bude se konat Tokiu.