Zdálo se, že se velké šachy v rámci žebříčku sumó během lednového turnaje spíše uklidní a jediná otázka byla, zda se dočkáme nového jokozuny, tedy celkem 74. člena vybrané smetánky těch nejlepších zápasníků rikiši. Po skvělých výkonech v předchozím turnaji se nechala Japonská asociace sumó slyšet, že pokud ve stejném stylu budou pokračovat jak vítěz, ózeki Kotozakura, tak druhý ózeki Hóšórjú, bude se zvažovat jejich povýšení na jokozunu. Zároveň do lednového turnaje nastupoval jediný dosavadní jokozuna Terunofudži, který kvůli zraněním a pokročilé cukrovce musel vynechat půl roku aktivního zápasení.

Z nižších pozic se navíc mezi san’jaku, elitní pozice propracoval zpátky po těžkém zranění Wakatakakage a další dvě velké naděje, mladíci Takerufudži a Hakuóhó se dostali mezi maegaširy. Po pěti letech vypadala situace v sumó stabilně a optimisticky, a to i přesto, že v pouhých 28 letech musel kvůli chronickému zranění krku ukončit kariéru ózeki Takakeišó. Jenže sumó je tvrdý a nevypočitatelný sport, a tak se začaly dít věci…

V první řadě, jokozuna Terunofudži nevypadal vůbec v pořádku. Obě těžce poškozené nohy jej trápily a zjevně i cukrovka. Po třech prohrách v pátém dnu ukončil svou účast v turnaji. Tentokrát ovšem udělal potřebný krok navíc, v který spousta fanoušků doufala. Nečekal na další turnaj, ale prohlásil, že v tomto stavu nedělá hodnosti jokozuny dobrou službu, a proto ukončuje kariéru. Tak rychlé oznámení nikdo nečekal. Zároveň je paradoxní, že jeho posledním zápasem byla porážka od Tobizarua, kterého Terunofudži moc nemusí (psali jsme zde).

Jokozuna Terunofudži oznamuje konec kariéry | zdroj: Profimedia

Zraky se logicky obrátily na dva mladé kandidáty na jokozunu, Kotozakuru a Hóšórjúa. Jenže první jmenovaný velmi rychle ukázal, že u něj se o povýšení nebude dát mluvit. Musel by získat pohár a nebo minimálně třináct výher z patnácti dnů. Jenže po pátém dnu měl Kotozakura skóre 1-4 a bylo jasné, že má nějaké zranění a nebo ho drtí nervozita. Mongol Hóšórjú, synovec bývalého jokozuny Asašórjúa si naproti tomu vedl velmi dominantně. K tomu možná pomohl i fakt, že Hóšórjú nabral váhu a byl mnohem ofenzivnější a zároveň se pohádal se svým kontroverzním strýcem a připravoval se bez vměšování svého slavného příbuzného.

To se samozřejmě změnilo hned pátý den, kdy nečekaně prohrál s Atamifudžim, který měl jinak velmi špatný turnaj. Velmi rychle se tak vyprofiloval jediný neporažený rikiši a tím byl, k šoku všech, Kazach Kinbozan, který po roce špatných výsledků spadl do divize džurjó a nyní se po dvou měsících vrátil na dně žebříčku. Stíhali jej Hóšórjú, který ovšem devátý den se skóre 6-3 vypadal, že je mimo boj o pohár, Takerufudži a Óhó, který se konečně po dvou letech očekávání probudil a začal naplňovat naděje prospektu, který má sumó v genech.

Sumó je ovšem krásné v tom, že se během 15 dnů turnaje může stát cokoliv a matchmaking se snaží, aby byl každý den napínavý. Takže ve chvíli, kdy proti sobě začali nastupovat kandidáti na pohár, vše se zamotalo. Jako šinkansen rozjetého Kinbozana nejprve chladnokrevně porazil Abi a následně v zápasu poslední naděje o vítězství jej vyškolil Hóšórjú. Takerufudži z pohárových ambicí vypadl po prohrách s Kinbozanem, Daieišem a Hóšórjúem a tak jsme do posledního dne vstoupili ve velmi netradiční situaci.

Atamifudži překvapivě porazil Hóšórjúa | zdroj: Profimedia

Kinbozan měl skóre 12-2 a pokud by vyhrál s Óhóem, zvítězil by i v turnaji. Pokud by ale s Óhóem, který měl skóre 11-3 prohrál, bylo by zde dodatečné play-off mezi oběma. A pokud by k tomu ve svém zápasu s Kotozakurou vyhrál i Hóšórjú, po více než dvou letech by bylo k vidění play-off se třemi účastníky, kdy musí bojovat každý z trojice proti každému. Což se i stalo. Kinbozan padl, Hóšórjú vytlačil Kotozakuru a okamžitě se začalo připravovat prodloužení. To není snadné pro nikoho, protože samotné zápasy spotřebovávají mnoho energie a nyní rikiši čekaly další dva a teoreticky víc, pokud by nikdo nezískal dvě výhry proti oběma soupeřům.

Los určil, že začne Hóšórjú s Kinbozanem a hned potom, bez odpočinku, půjde proti Óhóovi. Hóšórjú nasadil svůj nevrlý bojový výraz a Kinbozana v bitvě na pásu vytlačil. Po chvilce rituální přípravy pak sotva vydýchaný mladý Mongol stanul proti Óhóovi, který na něj navíc „umí“ a historicky má ze vzájemných zápasů víc výher. Jenže vidina toho, že by mohl konečně zase vyhrát pohár a možná, i přes tři prohry, přesvědčit nejvyšší, že by mohl být jokozunou, přiměla Hóšórjúa k dominantnímu výkonu v krásném zápase. Hóšórjú zvítězil a pohár si převzal dokonce z rukou japonského premiéra. A aby toho nebylo málo, v následujících dnech došlo k rychlému projednání jeho povýšení na jokozunu, k čemuž došlo ve středu a vrátíme se k němu v samostatném článku. Ale, jednoho jokozunu jsme ztratili o obratem nového získali.

Hóšórjú přebírá císařský pohár od japonského premiéra | zdroj: Profimedia

Tři úspěšní

- Hóšórjú – Mongolský talentu už na konci loňského roku ukázal zcela změněný styl a v dominantním útočném sumó pokračoval i zde. Jeho tři prohry s maegaširy se zdály být zbytečné (což je pro něj typické), nicméně v zápasech s těmi nejlepšími působil rozhodně a jako správný jokozuna.

- Óhó – čtyřiadvacetiletý Japonec si nese těžký úděl, protože jeho otec byl sekiwake Takatóriki a dědeček dokonce 48. jokozuna Taihó. Óhó vždy působil nadějně, ale nikdy neprokázal, že by snad měl patřit mezi san’jaku. Tentokrát ovšem ukazoval silné, dominantní a technické sumó a dá se očekávat, že velmi rychle vystřelí nahoru.

- Kirišima – jeho kariéra se zdála být u konce. Sympatický Mongol kvůli zranění postupně přišel o post ózekiho a pak sekiwakeho a spadl až mezi maegaširy. Když prohrál první tři zápasy v tomto turnaji, zdálo se, že je konec. Jenže Kirišima najednou začal bojovat jako v době, kdy se diskutovalo o jeho povýšení na jokozunu a nakonec turnaj ukončil s krásným skóre 11-4, speciální cenou za techniku a jistotou, že bude povýšen na komusubiho a možná i na sekiwake. Naděje, že se vrátí mezi ózeki je náhle reálná.

Tři neúspěšní

- Kotozakura – nikdo s jistotou neví, co se stalo. Víme, že od třetiny turnaje nastupoval se zafixovaným kolenem a zjevně se o něj nemohl moc opřít. Roli mohly sehrát i nervy, ale ani na jedno se v sumó nikdo neptá. Kandidát na jokozunu dokončil turnaj s tristním skóre 5-10 a místo povýšení bude v příštím turnaji bojovat naopak o setrvání mezi ózeki. Bude muset získat kači koši, tedy více výher než proher. Vzhledem k tomu, že na doléčení má dva měsíce, není to úplná jistota.

- Wakatakakage – navrátivší se sekiwake, který dva roky absentoval kvůli těžkému poranění kolene se začal rychle probojovávat žebříčkem. Hacu bašó, kdy se stal komusubim a znovu se tak vrátil mezi san’jaku mu ovšem nevyšlo. Prohrál prakticky se všemi silnějšími soupeři a i když nepůsobil špatně, konečné skóre 7-8 znamená pád mezi maegaširy a další pokus o postup výš.

- Wakamotoharu – bratr Wakatakakageho, sympaťák a smolař. Po letech v san’jaku loni vypadl až na pozici maegaširy, vyšplhal se zpět na pozici sekiwakeho a… tenhle turnaj bohužel naprosto vyhořel. Skóre 6-9 jej odsuzuje k pádu o dvě hodnosti a opět se bude muset probojovat z pozice Maegaširy 1 nahoru. Otázkou je, zda na to má ještě sílu.

Další turnaj se bude konat v březnu, nicméně my se ještě vrátíme s článkem, který se zaměří na nového jokozunu, podíváme se na to, kdo postoupí z džurjó, protože se poprvé do divize makuuči nejspíše dostanou dva zápasníci z Ukrajiny a budeme se věnovat osudu Terunofudžiho.