Nakonec to bylo velké drama. Červencový turnaj v sumó, který se odehrával v Nagoje a naposledy také v Dolphin’s Areně, hale neblaze proslulé tristní klimatizací, chvíli vypadal, že poskytne drama jen ohledně toho, zda alespoň jeden z ózeki bojujících o přežití zůstane ve hře (psali jsme více zde). Jokozuna Terunofudži, u kterého se očekávala, že možná vůbec nenastoupí, protože toho moc nenatrénoval, v prvních deseti zápasech nepoznal hořkost porážky a skloňovalo, že dosáhne takzvaného zenšó júšó, tady vítězství ve všech 15 zápasech turnaje s perfektním skóre 15-0. 

To se ovšem nepovedlo, protože této ambici vystavil stopku mladý talent Ónosato, kterému sice vstup do turnaje nevyšel, ale postupně získával na sebejistotě a byl prvním, kdo Terunofudžiho dokázal porazit. V tu chvíli vysvitla naděje skupince vlčáků, kteří se s odstupem dívali jokozunovi na záda a mohli do té doby dominantního veterána dohnat. Jenže i tahle štvanice se pořádně zamotala.  

Ózeki Hóšórjú poráží oblíbeného Uru | zdroj: Profimedia

Série nešťastných příhod

Kotozakura, který vedl tuhle smečku ten samý den prohrál s Kirišimou, jenž potřeboval deset vítězství, aby se vrátil mezi ózeki. Když den poté Kotozakura prohrál i s dalším ózekim Hóšórjúem (viz jeho profil), bylo jasné, že ambiciózní mladík (více si o Kotozakurově osudu přečtěte zde) se tentokrát šampionem nestane. Naopak se pozornost obrátila na Hóšórjúa, který sice nabral tři zbytečné prohry, ale v této fázi si počínal mazácky a stíhal jokozunu s chladnou cílevědomostí.  

Jenže, ouha, Hóšórjú do třináctého dne nenastoupil, protože si při svém vítězství nad zmíněným Kotozakurou poranil šlachu v kyčelním kloubu. Zbyl ještě někdo, kdo by mohl po třnáctém dnu jokozunu ohrozit? Překvapivě ano a ještě větším překvapením byla identita vyzyvatele. „Pouhý” maegašira 6 Takanošó, který nejprve zničil sny Kirišimy o návrat mezi ózeki, když mu uštědřil šestou prohru, a následně čtvrnáctý den všechny šokoval tím, že z dohjó vyprovodil i jokozunu!  

Drama posledního dne

V tu chvíli se situace měla následovně. Jokozuna Terunofudži vedl o jedno vítězství, což znamenalo, že by poslední, patnáctý den musel prohrát a zároveň Takanošó by musel zvítězit nad svým soupeřem, aby si vynutil play-off. Moc tomu nenasvědčovalo, tím spíš, že Takanošó měl čelit znovu silnému Ónosatoovi a na jokozunu čekal Kotozakura, který už neměl oč bojovat a hlavně v předchozích sedmi příležitostech jokozunu nikdy neporazil. 

Krása tohoto sportu spočívá i v jeho nepředvídatelnosti. Nejprve Takanošó vytvořil tlak na jokozunu tím, že poslední den jasně zničil Ónosatoa. Kamery hned snímaly obličej jokozuny, který na svůj zápas teprve čekal. Terunofudži ovšem na sobě nenechal nic znát a stále držel kamennou tvář okázalého nezájmu, jak se k jeho hodnosti sluší a patří. 

Nastoupil do zápasu s Kotozakurou a... prohrál! Arénou se nesly výkřiky nadšení a šum údivu. Na řadu tedy přišlo play-off, extra zápas, který rozhodne o celkovém vítězi. Zatímco fanoušci byli nadšeni, dramaturgové státní televize NHK si nejspíše rvali vlasy, protože jim tohle nabouralo časové plány... ale finále turnaje by si v přímém přenosu nedovolil utnout nikdo, i kdyby přišly dva tajfuny. 

Na jedné straně tak stál zkušený, ale zraněními protkaný jokozuna, který i přes nervozitu, kterou musel cítit, stále udržoval masku netečnosti a přezíravosti. Čelil mu nečekaný aspirant na titul v podobě devětadvacetiletého rikišiho. S Takanošem nikdo nepočítal, protože i když byl kdysi sekiwakem, tedy třetí nejvyšší hodnotí, jeho kariéru pošramotilo zranění a potloukal se mezi maegaširy. Rituál v dohjó, kdy soupeři rozhazují sůl, rituálně sedají, staví se proti sobě a znovu se vrací do rohu trval šest nervydrásajícíh minut.

Papírově by měl jokozuna zvítězit, ale bylo to teprve včera, kdy s Takanošem prohrál. Vyvrcholení v podobě samotného zápasu trvalo dvanáct vteřin, kdy i přes silný odpor svého soupeře nakonec zvítězil jokozuna Terunofudži. A ačkoliv Takanošóem odcházel poražen a v zákulisí se jemu i jeho asistentovi řinuly z očí slzy zklamání, je jasné, že se zapsal do srdcí mnoha nových fanoušků a pravděpodobně hodně poskočí v banzuke, tedy žebříčku. Na zápas se podívejte níže.

Pro samotného jokozunu jde také o důležitý milník. Zvítězil tak ve svém desátém turnaji jako jokozuna a může se tak řadit mezi devět mužů z celé historie sumó, kteří toto dokázali. S tím se pojí i neoficiální titul dai-jokozuna, tedy “velký jokozuna”, který sice Japonská asociace sumó oficiálně nevyhlašuje a ani neuznává, ale mezi fanoušky, zápasníky a v médiích jde o zaběhlou tradici. Terunofudži tak dosáhl cíle, který si vytyčil před dvěma lety. Zároveň ale poznamenal, že to nebylo nic lehkého, protože se podle něj aktuálně v nejvyšší divizi makuuči nachází nejlepší sbírka zápasníků, jakou ve své kariéře zažil.

„Tahle generace je nejsilnější. Vím to, protože s nimi musím zápasit,” vysvětlil v pozdějším rozhovoru Terunofudži. „Ve srovnání s minulostí se přístup zápasníků hodně zlepšil. Turnaj může vyhrát doslova kdokoliv. Někdo říká, že málo zápasíme, ale naše činnost se zaměřuje místo toho i na trénink a péči o zdraví." Naráží tak na fakt, že tradiční styl trréninku sumó, který byl ještě před deseti lety běžný, spočíval v dlouhých trénincích, kde zápasníci především bojovali a na zranění se nijak nehledělo - zahojilo se během trénování. Dnes už se do stájí zavádí modernější tréninkové metody a dbá i na regeneraci a zdravotní péči.

Nešťastné osudy 

Pravdou ale je, že až na pár dalších malých pozitiv v Nagoji panovala spíše skepse a špatné zprávy, ať už pro fanoušky nebo zápasníky. Jak už bylo řečeno, Kirišima ztratil možnost vrátit se hned mezi ózeki a naopak byl rád, že si udržel hodnost sekiwake. Je otázka, jakou roli zde sehrály nervy a jakou stále možná nedoléčené zranění. Tak či tak, pokud se bude chtít mezi ózeki vrátit, bude muset ve třech turnajích po sobě získat 33 výher. 

Terunofudži zpečetil osud Takakeiša | zdroj: Profimedia

Ózeki Takakeišó po čtyřech letech také opouští tuto hodnost. Do turnaje vstupoval z pozice kadoban, což znamená, že potřeboval získat víc výher než proher. Bohužel, i když se bil srdnatě, bylo jasné, že nastupuje s obnoveným chronickým zraněním krku a z nutnosti, než že by se cítil dobře. Konečné skóre 5-10 jej sesazuje na post sekiwake, kde bude moci v příštím turnaji zkoušet totéž co Kirišima v tomto, tedy získat 10 výher a vrátit se hned. Vzhledem k tomu, že jeho zdravotní stav není dlouhodobě dobrý, spekuluje se o tom, že by teoreticky mohl ukončit kariéru a převzít vlastní stáj. 

Cestu zpátky na vrchol asi bude muset definitivně vzdát smolař Asanojama, který sérii pěti zranění v řadě završil tím, že si v zápase přetrhl zkřížený vaz v koleni. Čeká jej minimálně půl roku léčení a pád do nejnižší divize. Mračna se stahují i nad oblíbencem a veteránem Takajasuem, který si hned v prvním utkání natrhl prsní sval. Otázkou je, zda mu komise ještě dá pozici na chvostu divize makuuči a nebo sestoupí do nižší divize džurjó. 

Světlé momenty 

Naštěstí, několik zápasníků má za sebou turnaj, který by se dal označit velmi pozitivně. V první řadě je to komusubi Hiradoumi, který obstál v náročné zkoušce, jíž tato hodnost je - odnáší si skóre 10-5 a cenu za techniku. V postupu mezi sekiwake mu brání jen fakt, že tato hodnost je nyní plná a nejspíš nedojde k otevření dalších pozic. Aktuálně je tu přetlak díky kvartetu Kirišima, Takakeišó, Abi a Ónosato a asociace sumó v takovém případě neotevírá další volné pozice. Mladý blesk Hiradoumi tak bude muset i v zářijovém turnaji zůstat jako komusubi, kde jej opět doprovodí Daieišó, který se také v tomto ranku se skóre 8-7 udržel. 

Hodně se čekalo od návratu Wakatakakageho, někdejšího sekiwake, který patřil mezi žhavé kandidáty na ózekiho, než si loni v květnu těžce poranil koleno. Po roce léčení a probíjení se z nejnižších divizí se vrátil mezi smetánku a i když prohrál několik zápasů, které by dřív zvládnul, odnesl si úctyhodné skóre 11-4, pravděpodobnost povýšení mezi nejlepší maegaširy a ujištění veřejnosti, že tenhle talent ještě nehodlá vyhasnout. Wakatakakage se uvedl tradičně silným, atletickým a technickým sumó a pokud se mu vyhnou další zranění, mohl by pozici mezi san’jaku stihnout ještě letos.  

Další turnaj se bude konat v září, půjde o takzvané Aki Bašo. Místen konání je mekka sumó, tokijská aréna Rjógoku Kokugikan a datum konání je 8. září až 22. září. Už 26. srpna se ale dozvíme nové banzuke, tedy pravidelnou aktualizaci žebříčků, kde se dozvíme mimo jiné i to, kdo sestoupil do džurjó a naopak kdo z nižší divize postoupil. Je pravděpodobné, že se poprvé do nejvyšší soutěže podívá Ukrajinec Šiši a sympaťák Širokuma.