Jeden z šesti turnajů, které se každý rok v rámci nejvyšší divize sumó jménem makuuči konají, probíhal v japonské Nagoje od 7. do 23. července. Nad turnajem v Dolphins Aréně, neblaze proslulé špatnou klimatizací, která v horkých letních měsících vytváří nepříjemné podmínky jak pro diváky, tak pro rikiši (zápasníky), se vznášelo před turnajem hned několik otazníků. Jak na tom bude zraněními sužovaný jediný jokozuna Terunofudži? Dočkáme se korunování některého ze tří uchazečů o rank ózekiho a nebo zůstaneme i na konci turnaje s pouhou dvojicí ózeki? Jak si povede trojice nováčků Gónojama, Šónannoumi a především devatenáctiletý supertalent Hakuóhó? A co hříšník Asanojama, který byl kvůli porušení proticovidových opatření sesazen z pozice ózekiho a poslední dva roky se probíjí z nižších divizí zpátky do makuuči?

Kde jsou ózeki?

Vrásky všem fanouškům nadělal před začátkem turnaje už fakt, že z dvou ózeki oznámil svou neúčast kvůli zranění nejprve Takakeišó a na poslední chvíli i Kirišima. Nejvyšší ranky tak reprezentoval pouze jokozuna Terunofudži a ten velmi překvapivě prohrál druhý den s maegaširou Nišikigim a třetí den s maegaširou Tobizaruem. Čtvrtý den pak Terunofudži oznámil odstoupení z důvodu zranění. Turnaj by tak zůstal bez jakéhokoliv zástupce nejvyšších ranků, ovšem navzdory dřívějšímu zranění lopatky se čtvrtý den vrátil ózeki Kirišima. Je třeba říci, že byl zjevně nedoléčený a i když se snažil, jeho výkony nebyly nejlepší a bylo zřetelné, že ne vše je v pořádku.

A aby všeho nebylo málo, osmý den oznámil odstoupení pro zranění i Asanojama, který před turnajem sliboval, že bude sloužit jako „živoucí zeď pro ty, kteří usilují o titul ózekiho“. Diváci tak ztratili dalšího svého oblíbence. Na druhou stranu, turnaj poskytl řadu nových jmen, kterým se dalo nadšeně fandit. Skvělé výkony předváděli především nováčci, a to všichni jmenovaní. Nejvíce pozornosti se soustředilo na devatenáctileté „Monstrum éry Reiwa“, tedy čerstvě povýšeného Hakuóhóa. Stejně dobře si ale vedl i pětadvacetiletý Gónojama, kterého si vybral jako velký talent do své stáje bývalý ózeki Góeidó. Zatímco Hakuóhó dominuje především díky své velké síle, skvělému základu v nohách a rovnováze, Gónojama zase získává fanoušky agresivním útočným stylem. V jejich stínu trochu zůstával ale stejně tak úspěšný Šónannoumi.

zdroj: Foto: Profimedia

Zázračný maegašira

Hlavní hvězdou prvních dvou třetin turnaje byl ale sympatický a předtím nijak vyčnívající maegašira Nišikigi. Ten nejprve získal kinboši, takzvanou „zlatou hvězdu“ což je doživotní renta za to, že jako maegašira porazil jokozunu. Tím ovšem jeho zázračná cesta neskončila. Prvních deset zápasů prohrál pouze jednou a byl jedním z vedoucích zápasníků v turnaji. Nicméně, v tu chvíli už narazil na konkurenci plynoucí z faktu, že patřil do čela a nakonec mu šance na celkové vítězství unikla definitivně předposlední, čtrnáctý den, kdy jej po Šonannoumim a Hakuóhóvi porazil Rjúden. Nicméně, Nišikigi dokončil turnaj se skóre 10-5 a je vysoce pravděpodobné, že se poprvé ve své kariéře dočká povýšení na komusubiho.

Nebyl ale jediným magaširou, který předváděl výkony hodné vyšších ranků. Bývalý komusubi Hokutofudži se držel v čele společně s Nišikigim a ve chvíli, kdy ten už ztratil šanci, Hokutofudži bojoval o celkové vítězství do posledního kola! Nicméně, v tu chvíli se ze zuřivých bitev vynořili noví aspiranti a o vítězství se mělo rozhodnout až v posledním dni, což nebývá pravidlem.

Bitva o post ózekiho

Jak už bylo řečeno, tři rišiki s hodností sekiwake měli na začátku možnost získat ctěný titul ózekiho – Mongol Hóšórjú a dva Japonci Daieišó a Wakamotoharu. Pravidla pro nominaci na ózekiho jsou tvrdá. Zápasník musí ve třech po sobě jdoucích turnajích získat alespoň 33 vítězství. V polovině turnaje zůstávali ve hře všichni tři, ale postupně dva z nich vypadli. Daieišó potřeboval 11 vítězství a  Wakamotoharu 12 výher. Wakamotoharu ztratil svou šanci dvanáctý den, když prohrál s ózekim Kirišimou, který se snažil odvrátit hrozící make-koši (víc proher než výher v rámci jednoho turnaje). Daieišó pak přišel o svou šanci den poté, když prohrál právě s Wakamotoharuem. Kdo se tedy těšil, že budeme mít nové dva nebo dokonce tři ózeki, ten musel být zklamaný.

Jenže tady byl ještě Hóšórjú. Synovec slavného jokozuny Asašórjúa podával po celý turnaj vyrovnané výkony a to i přes mírnou kontroverzi z prvního kola, kdy se ukázalo, že si Hóšórjú „hrábnul“ rukou těsně předtím než dopadlo na zem tělo poraženého Tobizarua. Zatímco se všichni soustředili na osud Nišikigiho a úžasnou cestu Hakuóhóha, mongolský rikiši si propracoval cestu až do čela. Poslední den tak zápasníci nastupovali za stavu, kdy se vítězem mohl stát Hokutofudži, Hakuóhó i Hóšórjú. Poslední dva jmenovaní se dokonce utkali ve vzájemném zápase. Jeho vítěz by se pak utkal v dodatečném zápasu s Hokutofudžim – pokud by ten vyhrál svůj souboj s Nišikigim.

Sekiwake Hóšórjú Tomokatsu | zdroj: Foto: Profimedia

Napětí do poslední minuty

Jako kdyby vše psal nějaký scenárista, Hokutofudži svůj zápas skutečně prohrál a šel se chystat na dodatečný duel, který měl rozhodnout o tom, zda se stane celkovým vítězem turnaje. Mezitím se proti sobě postavili Hóšórjú a Hakuóhó. Oba se do sebe po srážce uprostřed dohjó zaklesli, nicméně Hóšórjú zkušeně získal lepší pozici na soupeřově pásu a tlakem na ruku zvnějšku jej srazil k zemi. Pohádkový příběh devatenáctiletého mladíčka tak skončil, nicméně i tak na sebe Hakuóhó upozornil úžasným výkonem a bude patřit mezi nové oblíbence fanoušků sumó. Hóšórjú ovšem věděl, že jej bude čekat ještě jeden souboj. S Hokutofudžim, který jej už jednou v tomto turnaji porazil, a to dvanáctý den!

Nervy drásající několikaminutové přípravy Hóšórjúa a Hokutofudžiho vedly k rychlému a tvrdému zápasu. Hokutofudži se opět uchýlil k rychlým úderům, kterými držel svého soupeře od vlastního pásu, ovšem nedařilo se mu zastavit Hóšórjúv postup. Ačkoliv technicky zdatnému protivníkovi nedovolil úchop na mawaši, nakonec byl nucený vycouvat dohjó a vítězem celého turnaje se stal Hóšórjú!

Ten si tak s nejvyšší pravděpodobností zajistil povýšení do hodnosti ózekiho. Po boji, ačkoliv mají rikiši zůstat bez nějakých silnějších emocí, se mongolský rikiši neubránil slzám dojetí. „Byl jsem tak zaplavený radostí, že jsem to prostě v sobě nedokázal udržet. Sice jsem se snažil, ale slzy se prodraly ven,“ vysvětloval nový vítěz a pravděpodobně budoucí ózeki, který nezapomněl ani poděkovat svému strýci Asašórjúovi.

Bývalý jokozuna Asašorjú je pyšný na synovcovo vítězství | zdroj: Foto: NHK Japan

A další hrdinové povstali

Hóšórjú a Hakuóhó nebyli jedinými, kdo psali příběhy na tomto turnaji. Nišikigi sice nevyhrál, ale dosáhl svého osobního rekordu, což platí i pro zklamaného finalistu Hokutofudžiho. Naopak ózeki Kirišima bojoval proti make-koši, co mu síly stačily, ale protože se absence z důvodu zranění počítá jako prohra, marně. Za několik překvapivých proher zjevně mohlo poranění lopatky nebo žeber, o kterých se také hovořilo. Nyní bude statusu kadóban, což znamená, že pokud v dalším turnaji nezíská pozitivní bilanci, o hodnost ózekiho přijde.

Po třech absencích se dvanáctý den vrátil Asanojama, aby odvrátil hrozbu make-koši a to se mu i podařilo. Podle všeho bude pokračovat v postupu hodnosti maegašira, aby se vrátil na svůj ztracený trůn ózekiho.

Jako každý turnaj se udělovala i individuální ocenění. Nicméně, tentokrát bylo oceněno rekordních sedm rikiši. Dokonce vznikla bizarní situace, kdy pořadatelé zjevně nepočítali s tolika oceněnými a tak chudáci Gónojama a Šonannoumi budou muset na svůj malý pohár počkat a na fotce pózovali bez něj. Co se týče konkrétních cen, Ocenění za výjimečný výkon dostal maegašira Nišikigi. Ocenění za bojového ducha dostalo hned šest zápasníků – Hóšórjú, Hakuóhó, Gónojama, Kotonowaka, Hokutofudži a Šonannoumi. A nakonec ocenění za skvělou techniku dostal Hakuóhó.

  Zadní řada zprava: Hokutofudži, Hakuóhó, Hóšórjú, Nišikigi Přední řada zprava: Gónojama, Kotonowaka, Šonannoumi | zdroj: Foto: Profimedia

Patnáct dní, které byly pro fanoušky sumó jako na horské dráze, je za námi. Turnaj v Nagoje byl napínavý do posledního okamžiku a bude zajímavé sledovat změny v jednotlivých hodnostech. S vysokou pravděpodobností se dočkáme nového ózekiho a s tím i spojené ceremonie. Nišikigi se zřejmě stane komusubim. Oba současní ózeki pak budou bojovat na dalším turnaji o udržení této hodnosti. Tento turnaj se bude konat v tokijském Kokugikanu a to od 10. do 24. září. Nové banzuke (žebříčky) se dozvíme 28. srpna.