Jeden z opravdových veteránů UFC, Donald „Cowboy“ Cerrone, se o víkendu po roce znovu objeví v kleci, kde se utká s dalším velezkušeným bojovníkem Joe Lauzonem. A možná se bude jednat o Cowboyovu poslední jízdu, protože v případě porážky je velká šance, že by se s ním UFC mohlo rozloučit.
39letému Američanovi se totiž poslední dobou moc nedaří a ani jednou v předchozích šesti zápasech nepocítil, jak chutná vítězství. Rozhodl se proto dát si od zápasení roční pauzu a probudit v sobě ztraceného zabijáka, kterým kdysi býval.
„Byla to hodně potřebná pauza,“ řekl na tiskové konferenci Cowboy. „Dal jsem si pauzu, protože každý říká, že dostat se do UFC je nejdůležitější věc, kterou můžeš v životě udělat a já s tím souhlasím, ale když se sem ti kluci dostanou, tak to vypadá, jakoby šlápli na brzdu a skončili. Zvládli to až sem, a pak šlápli na brzdu. A já jsem si z těch kluků dělával srandu a přitom jsem dělal tu samou věc."
„Říká se, že je těžké být hladový, když jste najezení, a já s tím souhlasím. Takže jsem si po poslední porážce dal pauzu a nevěděl jsem, kdy nebo jestli vůbec budu ještě bojovat. A jednoho dne jsem se vzbudil a zavolal Shawnovi, ať mi sežene fight.“
Cerrone je v UFC už od roku 2011 a za tu dobu tam odbojoval neuvěřitelných 37 zápasů (třetí nejvyšší počet duelů v historii UFC). Jeho soupeř Joe Lauzone je v UFC dokonce už od roku 2006 a odzápasil tam 27 soubojů. Oba patřili dlouhou dobu ke špičce lehké divize a je tak s podivem, že se spolu v kleci potkají až na samém konci kariéry.
„Nemůžu uvěřit, že Joe a já jsme se za ty roky nikdy nepotkali v oktagonu. Když mi ho nabídli, tak jsem mu zavolal a řekl mu ‚Pojďme na to‘. Dali nám zápas na 30. dubna a zavolal jsem Joeovi a řekl jsem mu: ‚Joe, takhle to nepůjde, tohle není zápas, který by se měl uskutečnit v Apexu (bez diváků)‘. A Joe se ptal ‚Co chceš jako dělat?‘. ‚Zavolám Danu Whiteovi a ty mě v tom podpoříš,‘ říkám mu. A on na to: ‚Ok, jdu do toho‘. A tak se to stalo,“ smál se Cerrone, když vyprávěl, jak si získal místo na hlavní kartě před zaplněnou halou v arizonském Phoenixu.
S Lauzonem mají kamarádský vztah, ale Cowboy přiznal, že si v kleci rozhodně nic nedarují a půjdou do toho naplno: „Je to skvělý kluk, není tam žádná nevraživost nebo zlá krev. Ale on mi bude chtít utrhnout hlavu a já plánuju udělat to samé jemu, takže to nebude nějaký kamarádský zápas s pomalým začátkem. Tohle je pro můj odkaz, budu bojovat stejně jako jsem bojoval kdysi. Vlítnu tam a nechám toho svého starého psa nažrat ještě jednou.“
Největší motivací je však pro Cowboye jeho syn Dacson Danger Cerrone, kterému budou čtyři roky a starý bojovník by se před ním chtěl vytáhnout.
„Není to o mně, je to o mém synovi,“ řekl Cowboy a do očí se mu začaly valit slzy. „Nemůžu se dočkat, až vyjdu z toho tunelu a uvidím výraz na jeho tváři. To je ono. Konečně bude vědět, co dělám. Pokaždé, když jsem trénoval a už jsem dál nechtěl, tak jsem myslel na tohle. Nemůžu se dočkat až ho uvidím se usmívat a on si bude říkat ‚wow, tohle je můj táta‘. Tohle je to, co jsem chtěl. Fanouška, vyprodanou arenu, vyjít tím tunelem, rozbít to tam a podívat se na svého syna, který si řekne ‚Wow tati, to jsi ty!‘.
Do svého možná posledního zápasu ale Cowboy odchází s uvolněnou hlavou a bez nervozity z porážky: „Nemám už, co komu dokazovat. Nastavil jsem rekordy, byl jsem tady, zůstal jsem. Udělal jsem, co bylo třeba. Teď jsem tady pro svůj odkaz. Je to jenom pro mě. Nemusím mít obavy z toho, abych na někoho zapůsobil. S tím už je konec. Jsem teď ve věku, kdy mě máte, nebo nemáte rádi, je mi to u pr*ele. Tohle je pro můj odkaz.
Vstoupit do diskuze (0)