Konec roku 2019 svádí k bilancování nad uplynulou dekádou. V průběhu desetiletí se v oktagonu svedlo mnoho nezapomenutelných bitev, ve kterých se utkala spousta skvělých bojovníků. Pokusili jsme se tedy zavzpomínat a dát dohromady seznam deseti největších jmen (v závorce pak najdete jejich bilanci v uplynulých letech). Dejte nám případně na Facebooku či Instagramu vědět, pokud podle vás do žebříčku patří někdo jiný.

10. GSP (7:0)

Ačkoliv byl kanadský sympaťák Georges St.Pierre po většinu času ve sportovním důchodu, v tomhle seznamu rozhodně nesmí chybět. Mezi lety 2010-2019 vybojoval sice „jenom“ sedm zápasů, avšak ani jednou neprohrál a dokázal získat šampiónské pásy ve dvou různých váhových kategoriích. Jeho jméno stále rezonuje a o souboj s ním stále stojí mnoho zápasníků, včetně neporaženého Khabiba Nurmagomedova.

9. Ronda Rousey (15:2)

V našich končinách se to tak sice nemusí zdát, ale Ronda Rousey skutečně platila a platí za obrovskou hvězdu. Navíc byla průkopnicí ženských bojovnic v UFC a po dlouhou dobu neměla konkurenci. Všechny soupeřky (kromě Mieshy Tate, která vydržela až do třetího kola) dokázala ukončit hned v prvním kole. Pak ale přišla Holy Holm a její highkick nadobro ukončil Rondinu vládu. I přesto, že Rousey dala nakonec přednost profesionálnímu wrestlingovému divadélku, rozhodně si zaslouží své místo v top 10.

8. Israel Adesanya (18-0)

Mnozí jistě namítnou, že „Last Stylebendera“ prověří až čas a mají samozřejmě pravdu. Těžko ale přehlížet, že v uplynulé dekádě zazářil. V březnu roku 2012 naskočil do profi zápasů v mma a od té doby si bez jediného zaváhání došel až pro titul middleweight divize. Často je označovaný za tzv. hype train, jinými slovy přeceňovaného zápasníka, jehož momentum brzy skončí. Israel však už prokázal, že má kromě divácky velmi atraktivního stylu také srdce válečníka, když v epické pětikolové bitvě udolal Kelvina Gasteluma. Hned v roce 2020 ho čekají další náročné souboje, které prověří jeho kvalitu, a nezbývá, než se těšit, jestli bude nadále ukazovat, že si své místo v žebříčku nejlepších zaslouží. Má navíc do budoucna velké plány – rád by zkusil zápasit o dvě váhy výše v heavyweight a ve vzduchu visí také zápas s Jonem Jonesem.

7. Stipe Miocic (22-3)

Američan chorvatského původu bývá všeobecně považován za nejlepšího bojovníka těžké váhy všech dob. Proč? Třeba proto, že v turbulentní těžké váze dokázal obhájit titul třikrát po sobě, což se nikomu před ním nepovedlo. Sebral mu ho až Daniel Cormier, i toho však dokázal Miocic v odvetném zápase porazit. Zajímavostí je také to, že vedle zápasení stále pracuje jako hasič a záchranář, což je velmi obdivuhodné. Jelikož si nepotrpí na trashtalk, není o něm možná v porovnání s jinými zápasníky tolik slyšet, jeho výkony v zápasech však mluví za vše a své místo v žebříčku nejlepších si rozhodně zaslouží.

6. Max Holloway (22-5)

„Blessed“ naskočil do kolotoče mma na začátku roku 2010 a do konce dekády stihl odbojovat úctyhodných 27 zápasů, z toho 23 v UFC. V prvních zápasech přitom prý dokonce ani neměl trenéra na boj v postoji. V jednu dobu dokázal nasbírat sérii 13 výher v řadě, kterou ukončil až výlet o váhu výš, kde nestačil v zápase o interim titul na Dustina Poiriera. Na svém kontě má taky dvojnásobný skalp legendy José Alda a byť v posledním zápase na body podlehl Alexandrovi Volkanovskimu, je jasné, že tenhle teprve 28letý bojovník ještě neřekl poslední slovo a bude o něm hodně slyšet i v následujících několika letech.

5. Daniel Cormier (21:2, 1 bez výsledku)

Nebýt Nemesis v podobě Jona Jonese, Daniel Cormier by byl možná považován za nejlepšího bojovníka všech dob. Ačkoliv byste to do tohohle podsaditého pána na první pohled asi neřekli, patří k nejlepším zápasníkům na světě a uplynulá dekáda byla doslova jeho obdobím. Poté, co se několikrát neúspěšně pokoušel získat medaili v zápasení na olympijských hrách, přešel k mma. Bez jediného zaváhání pak dokráčel až k vítězství v Grand Prix těžké váhy dnes již zaniklé organizace Strikeforce (Pozn. odkoupila ji právě UFC). V UFC sice začal také v těžké váze, ale protože jejím šampionem byl v té době jeho týmový kolega Cain Velasquez, DC šel zkusit štěstí o váhu níž. Dařilo se mu i tam, dokud v titulovém zápase poprvé nenarazil právě na fenomenálního Jona Jonese, se kterým prohrál po pěti kolech na body. Jones byl však kvůli způsobené autonehodě, od níž ujel, suspendován a uvolněný titul vybojoval právě DC. Tři další zápasy si ho bez problémů udržel, dokud se Jones nevrátil. DC mu tentokrát podlehl KO, ačkoliv výsledek byl později změněn na „bez výsledku“ kvůli dopingovému nálezu u Jonese, díky čemuž se opět stal šampionem Cormier. Ten pak ještě stihl jít o váhu výš, kde sebral titul fenomenálnímu Stipemu Miocicovi a stal se tak druhým dvojitým šampionem v historii UFC. Titul však neudržel dlouho, protože Miocic mu v odvetě porážku oplatil. DC by rád v následujícím roce ukončil kariéru, a tak se čeká, zda se dočkáme uzavření trilogií s Miocicem a Jonesem.

4. Demetrious Johnson (22:3:1)

Fenomenální výkony Johnsona, přezdívaného „Mighty Mouse“, stojí trochu ve stínu toho, že zápasil v nepříliš sledované muší váze. Přestože byl naprosto dominantním šampionem, UFC mu nikdy nevěnovalo příliš pozornosti a dokonce se dlouho spekulovalo o zrušení celé divize. DJ ve svých zápasech ukazoval neskutečnou technickou vyspělost a občas nad jeho technikami zůstával rozum stát. Bohužel však jako by se bál riskovat své postavení a rekord v počtu obhajob a odmítal výzvu v podobě superfightů proti zápasníkům z těžší bantamové váhy. Možná i proto, že na začátku dekády prohrál na body proti tehdejšímu šampionovi bantamové váhy Dominicku Cruzovi. Po dlouhodobých neshodách s UFC se nakonec po prohře s Henry Cejudem nechal vyměnit za Bena Askrena do asijské organizace ONE Championship.

3. Khabib Nurmagomedov (21:0)

Pokud by Khabib četl tenhle seznam, určitě by se po právu ohradil, že je až na třetím místě. Se skóre 28:0 se není čemu divit. Na jeho dominantní styl zatím nedokázal nikdo vyzrát a své soupeře na zemi doslova demoluje. I u něj platí, že bez Conora by nebyl ani zdaleka takovou hvězdou, jakou dnes je. Pokud se v následujícím desetiletí dočkáme odvety, možná to bude dokonce nejvýdělečnější zápas historie. Napjatě očekávaný je také Khabibův duel s Tony Fergusonem, který se snad odehraje v dubnu.

2. Jon Jones (16:0, 1 bez výsledku)

Jon Jones aktuálně nemá ve své divizi prakticky žádnou velkou konkurenci. Symbolicky v oktagonu poprvé a naposled prohrál na diskvalifikaci v roce 2009, od té doby vždy odcházel jako vítěz. Mimo klec však bohužel prohrával boj sám se sebou, když nezvládal svou popularitu. Drogy, ujetí od způsobené dopravní nehody, pozitivní dopingový nález...Zdá se však, že se dokázal zvednout a naskočil na správnou cestu. Doufejme tedy, že v následujícím desetiletí bude správným šampionem a bude plnit novinové titulky především díky svým sportovním výkonům.

1. Conor McGregor (18:3)

Jedněmi milovaný a druhými zatracovaný Conor McGregor. Jméno, které budí emoce a bez něhož by tento seznam nemohl být kompletní. Ir totiž k mma přitáhl a stále přitahuje neuvěřitelnou pozornost. Nebyli jste náhodou taky jedněmi z těch, kteří tenhle úžasný sport začali sledovat tak trochu kvůli němu? Jistě, lze mu rozhodně mnohé vytknout a po sportovní stránce by asi na úplném vrcholu nestál, ale jeho příběh a osobnost zkrátka zaujaly miliony lidí a přitáhly k mma obrovskou pozornost. A ruku na srdce, to jak ukončil vládu do té doby neohroženého José Alda, bylo vzkutku fenomenální.

Čestná zmínka:

Artem Lobov (19:17)

Mnozí jistě čekali, že se v našem seznamu objeví také „the GOAT“, tedy ten nejlepší ze všech. Ano, po dlouhé a bouřlivé debatě u nás v redakci Artema Lobova alespoň čestně zmíníme. „Russian Hammer“ stihl nasbírat v UFC úctyhodný rekord 5 výher a pouze 6 porážek. Následně se však na svoji žádost nechal vyvázat z kontraktu, aby mohl svoji kariéru budovat v boxu bez rukavic. Přitom má nevýhodu v tom, že má v poměru k tělu velice krátké ruce. Mnozí škarohlídové namítají, že v UFC byl jenom kvůli kamarádíčkování s McGregorem, my se naopak ptáme, kde by Conor byl bez tvrdých sparringů s Artemem?

Karlos Vémola (21:6)

Zmínku si zaslouží také bojovník z našich končin Karlos Vémola. Mnozí jistě budou namítat, že máme i lepší bojovníky než je právě Terminátor a proč tedy nezmíníme třeba Attilu, který ho porazil. Se vším souhlasíme, ale Vémola je pro českou scénu v uvozovkách to, co McGregor pro tu světovou. Na začátku dekády byl prvním českým bojovníkem, který se dostal do UFC. Do té doby něco nemyslitelného. Ačkoliv se mu tam moc nedařilo, po vypovězení smlouvy přišel do Čech a byl prvním, kdo tady dokázal dělat velké zápasy. Zájem o MMA u nás i díky němu postupně přerostl zájem úzké skupiny skalních fanoušků bojových sportů, z čehož těží promotéři, trenéři, ostatní zápasníci i my, co o MMA píšeme.