Je trochu paradox, že než Ilia „El Matador“ Topuria dorazil do UFC, platil za obávaného zemaře. Prvních 7 vítězství v úvodu své profesionální kariéry získal na zemi. Cesta k nim byla většinou jednoduchá – vzít soupeře na zem a tam je lapit do nějaké submise. Záblesk toho, že Topuria bude hodně nebezpečný i v postoji, jsme mohli vidět až v jeho pátém zápase. Tehdy s ním pro změnu nechtěl stát soupeř Mika Hamalainen, přenesením boje na zem si ale moc nepomohl, do druhého kola se nepodíval.
Zlom přišel v zápase se Stevenem Goncalvesem, kterého Ilia vypnul tvrdým zadním hákem. Že má ránu, už nejspíš věděl předtím, až tehdy si ale ověřil, že má v rukou superschopnost, která by ho mohla dostat ke hvězdám.
V UFC se o destruktivní síle jeho úderů jako první přesvědčil Damon Jackson, následně jimi padli i Ryan Hall a Jai Herbert. A i když to někdy neskončilo knockoutem, stejně Topuria získal bonus za výkon nebo nejlepší zápas večera, jako třeba v šílené válce s Joshem Emmettem.
Přesto šel do titulové bitvy proti Alexanderu Volkanovskimu jako výrazný outsider. Aby také ne, vždyť Australan neměl v pérové váze konkurenci (i Hollowaye dokázal v posledním třetím zápase naprosto přejet). A Ilia na cestě na vrchol obešel v podstatě všechny elitní bojovníky v divizi. Sebedůvěra je ale mocný nástroj. Sice to občas na tiskovkách neznělo úplně věrohodně, ale Topuria dokázal sám sebe přesvědčit, že zvládne fenomenálního šampiona knockoutovat. A to se nakonec v zápase manifestovalo.
Otázky nicméně zůstávaly. Nebylo to přece jen štěstí? Vždyť Volkanovski šel do boje krátce po KO od Makhacheva. Odpovědi nám měl přinést Max Holloway. Ten v pérové divizi kromě Volkanovskiho neměl konkurenci a pro výzvu si musel dojít o váhu výš, kde zničil skvělého Justina Gaethjeho a získal pás BMF pro „největšího tvrďáka“.
Na souboj s Topuriou nemohlo dojít z pohledu fanoušků a promotérů v lepší okamžik. Říká se, že dokud šampion titul neobhájí, není zcela legitimní. A v tomhle případě to platilo na sto procent. Populární Holloway byl v podstatě nekorunovaným králem divize.
Iliovi nehrály do karet ani fyzické parametry, Max ho o dost převyšoval. Havajec navíc patří k nejlepším boxerům v UFC a za celou svou kariéru nikdy nedostal knockout, dokonce ani knockdown (byť ho v zápase s Poirierem od pádu na zem zachránilo pletivo).
Ready? Fight!
Jedna z častých predikcí zápasu zněla, že Topuria bude mít nejvyšší šanci na vítězství v úvodu, ale pokud se mu to nepovede, unaví se a Holloway postupně převezme otěže. Nakonec to ale celé bylo jinak. Znovu se ukázalo, že předvídat výsledky a průběh MMA zápasů má podobnou úspěšnost jako věštby v pořadu Volejte věštce.
Přestože se Iliovi přezdívá „El Matador“, tím byl v kleci spíš Holloway. Ten se pochopitelně snažil boj držet na distanc, zkrácení vzdálenosti Topuriovy ztěžoval zejména frontkicky, pokusil se ale také o levý highkick, který Iliovy v minulosti dělal problémy. Šampionovi se ale povedl takedown a ke konci kola Maxe dokonce na chvíli poslal k zemi (možná ale spíš díky ztrátě balancu než kvůli razanci úderů). O vyrovnanosti svědčí to, že zatímco dva rozhodčí dali kolo Topuriovi, jeden viděl zvítězit vyzyvatele.
Zajímavý byl vývoj ve druhé pětiminutovce. Šampion od začátku tlačil a snažil se zápas ukončit. Jenže v průběhu začal zpomalovat a na konci už to byl on, kdo couval. Hollowayovi ale scházela razance v úderech. Bodově šlo kolo opět za Topuriou.
Ve třetím dějství zkusil Max zastavit Topuriův tlak nepříjemnými oblique kicky, byl to ale šampion, kdo po minutě trefil tvrdou zadní, a když viděl, že Hollowaye zabolela, vysypal delší kombinaci. Havajcovi se povedlo vysmýknout, bylo ale vidět, že není ve své kůži. Nedlouho poté schytal levý hák a putoval k zemi. Rozhodčí Marc Goddard naštěstí moc dlouho neváhal a zápas ukončil.
Co dál s Topuriou?
Topuria dokázal, že na trůnu pérové divize nesedí náhodou. Ve velkém stylu vyřídil dvě legendy, které ji vládly dlouho před tím a na první pohled se tak může zdát, že teď nebude mít konkurenci. Sympatické je, že situace nevyužil a nezačal hned mluvit o útoku na druhý pás, jak je tomu v poslední době zvykem. Možná si i sám uvědomuje, že na lehkou váhu nemá úplně vhodné fyzické parametry a v bantamu aktuálně vládne jeho krajan a kamarád Merab Dvalishvili.
Vtipné bylo, že právě předchozí šampion bantamové divize Sean O’Malley, který se v minulosti s Topuriou hecoval k souboji, jej teď smetl ze stolu. Namísto toho by "Matadora" rád viděl v šampionském superfightu proti Islamu Makhachehovi. To ale naštěstí není na pořadu dne, aspoň prozatím ne. I když by Ilia určitě nebyl bez šance, jeho boj na zemi je totiž excelentní, byť jej v poslední době moc nepotřeboval.
Nejpravděpodobnější variantou je teď odveta s Volkanovskim. Ten koneckonců přišel Topuriovi pogratulovat přímo do oktagonu. „Dáme si to znovu. Obhájil titul sedmkrát nebo kolikrát. Jestli si to někdo zaslouží, tak je to on,“ souhlasil Ilia s rematchem. Sympatické gesto vzhledem k tomu, jakým stylem Australana porazil a že v odvetě vlastně nemá co získat.
UFC plánuje, že příští rok uspořádá turnaj ve Španělsku. Nejslavnější organizace by měla využít příležitosti a najít tam pro Topuriův další zápas co největší možný stadion. Dana White, kterému se myšlenka moc nepozdává, připustil, že to nejspíš bude nutné, jelikož najít jiné vhodné a dostupné lokace není snadné. Pokud se tak nestane, bude to promarněná příležitost. U nás si asi plně neuvědomujeme, jak velká hvězda tam, potažmo i v celém španělsky mluvícím světě, Topuria je.
Volkanovski není jedinou možností. Solidní momentum nabral v poslední době Diego Lopes, který má teď 5 výher v řadě a naposledy přejel Briana Ortegu. A nahoru žebříčkem stoupá také Movsar Evloev. Byť by se souboj neporažených promoval v podstatě sám, rodákovi z Ingušska by se hodilo, kdyby v UFC získal alespoň jednu výhru před limitem.
Odstavit tak komplexního bojovníka, jako je Topuria, ale nebude snadné. A pokud pás ještě párkrát obhájí, nejspíš i on začne pokukovat po druhém, v minulosti koneckonců mluvil o tom, že se rád stal trojitým šampionem. Vhodná příležitost by se k tomu mohla naskytnout ve chvíli, kdy by někdo v bantamové váze odstavil Dvalishviliho. Jak už bylo napsáno výše, úplný nonsens není ani superfight s Islamem Makhachevem případně někým jiným, kdo po něm bude kralovat lehké váze. A teoreticky by mohl dávat smysl i souboj s McGregorem, který se holedbá tím, že to on je nejlepším bojovníkem v historii featherweight divize a v poslední době je vidět, že má Iliu na radaru. „Zavolejte mi,“ twítoval po jeho triumfu. V tomhle případě ale s největší pravděpodobností zůstane jen u slov.
Co bude s Hollowayem?
Skutečné bojovníky charakterizuje i to, že se nevzdávají. MMA je nemilosrdné, jeden den jste nejlepší na světě, abyste vzápětí schytaly tvrdé KO. Sám Max na tiskové konferenci nadhodil, že se možná natrvalo přesune do lehké váhy, kde posledně slavil úspěch proti Gaethjemu.
„Co mi v pérovce zbývá?“ zapřemýšlel se nahlas. „Měl jsem pár šancí znovu získat titul. Nahoru se derou noví kluci, to by byla zábava, ale myslím, že lehká váhy vypadá ještě víc zajímavě, protože bojování tam má větší kalibr. A všechny ty jména tam, bylo by vzrušující tam přidat to moje.“ Dodal ale, že vše probere s týmem a spěchat zpátky nebude, návrat předběžně plánuje až na léto příštího roku.
Pokud se Holloway skutečně rozhodne pro přesun do lightweight divize, zájem o souboj s ním už vyjádřil Dustin Poirier. Šlo by o odvetu duelu z roku 2019, v němž „Diamond“ zvítězil jasně na body. Max by mu tedy měl co oplácet.
Vstoupit do diskuze (0)