Galerie

Milovaný i nenáviděný. Takový je Jon "Bones" Jones, dle mnohých nejlepší bojovník v dějinách MMA, který zažil vzestupy i pády a dlouhé roky neohroženě vládne polotěžké váze. Jones se v sobotu utká s neporaženým vyzyvatelem Dominickem Reyesem, a tak vám přinášíme pohled na život této legendy MMA. V dvoudílném článku si připomeneme kariéru nejmladšího šampiona v dějinách UFC, který dosáhl vyjímečných sportovních úspěchů, ale také si sáhl na dno v osobním životě.

Sportovcem již od dětství

Jonathan Dwight Jones se narodil v roce 1987 v Rochesteru a pochází z vyjímečně úspěšné sportovní rodiny. Starší bratr Arthur vyhrál s Baltimore Ravens Super Bowl, mladší Chandler patří mezi nejlepší obránce současné NFL. Jon zdědil nejen sportovní geny, ale především nevšední fyzickou konstituci. Nejdelší rozsah paží mezi všemi bojovníky, obrovská fyzická síla a především téměř dokonalé bojové IQ, to jsou atributy, které Jonese provází od začátku kariéry. Na střední škole se věnoval wrestlingu a americkému fotbalu. V té době vznikla přezdívka “Bones” protože mezi spoluhráči ve fotbalovém týmu, vypadal jako kost a kůže. Konečná volba padla na bojové sporty a v roce 2008 odstartoval legendární kariéru v profesionálním oktagonu.

Profesionální MMA zápasník

Prvních šest profesionálních duelů ukončil před limitem a v létě 2008 přišla "short notice" nabídka  z UFC. Jon ji přijal a po třech kolech jednomyslným rozhodnutím porazil Andre Gusmaa a poprvé na sebe upoutal velkou pozornost. V následujícím roce udolal Stephana Bonnara a gilotinou utáhl Jaka O’Briena, než přišel prosinec a jediná "porážka" v kariéře. V zápase s Mattem Hamillem naprosto dominoval, soupeře dostal na zem a z vítězné pozice (tzv. mount) zasypával Hamilla tvrdými lokty. Jenomže přitom použil také lokty vedené kolmo dolů (tzv. 12-6 lokty), které jsou v UFC zakázané. Pravdou je, že toto pravidlo nedává žádný smysl, protože tyto lokty nejsou o nic více nebezpečné než jakákoliv jiná technika loktem. Navíc tento zákaz vznikl tak, že v dobách, kdy MMA připomínalo spíše kohoutí zápasy a UFC z něj chtělo udělat regulérní sport, atletická komise požadovala "aspoň nějaká pravidla". A tak někdo přišel se zákazem loktů "12-6". Jon Jones tedy doplatil na svou neznalost tohoto nesmyslného pravidla. Rozhodčí zápas ukončil a Jonese diskvalifikoval a ten tak poznal jedinou porážku z šestadvaceti profesionálních zápasů. Nutno říci, že zastavení zápasu vyvolalo velkou kontroverzi a Dana White se dokonce nechal slyšet, že zkusí u atletické komise změnit výsledek utkání na “no contest” čili "bez výsledku". To se však nepodařilo a na Jonesově jinak perfektním resumé zůstává tato malá kaňka dodnes. Následující dva zápasy ukončil Jones do minuty, opět svými tvrdými lokty a vysloužil si zápas s Ryanem Baderem. Na UFC 126 utáhl Badera gilotinou ve druhém kole a odstartoval svou mistrovskou éru.

zdroj: Profimedia

Nejmladší šampion v dějinách UFC

Devatenáctého dubna 2011 se přepisovala historie bojových sportů. Jonesův týmový kolega Rashad Evans měl bojovat o titul s legendou MMA, Mauriciem "Shogunem" Ruou. Jenomže Rashad se zranil a tak dostal nabídku na titulový zápas Jon. A na přípravu měl pouhý měsíc. Jones se však šance nezalekl a hned v úvodu zápasu trefil šampiona naskočeným kolenem, další dvě kola ho zasypával tvrdými a cíleně trefovanými údery, aby ho ve třetím kole ukončil na TKO a stal se nejmladším šampionem v dějinách nejlepší světové MMA organizace. Málokdo tehdy asi tušil, že Jones odstartoval naprostou nadvládu nad polotěžkou divizí, která trvá již dlouhých devět let. Ve stejném roce titul dvakrát obhájil v soubojích s Rampage Jacksonem a Lyoto Machidou. Oba ukončil pomocí submission, především uškrcení Machidy, je jedním z nejlepších Jonový highlightů, protože “Draka” uškrtil gilotinou ve stoje a ten padl v bezvědomí na podlahu oktagonu. Další obhajoba přišla proti bývalému týmovému parťákovi Rashardu Evansovi a utkání předcházel velký hype, který přerost až v nenávist. Jones vyhrál v pěti kolech, s Evansem se udobřil a nyní jsou opět dobří přátele. Další dvě úspěšné obhajoby přivedly Jona k Alexanderu Gustaffsonovi na UFC 165. Jejich vzájemný duel byl zvolen nejlepším zápasem roku 2013 a zcela oprávněně. Ještě nikdy nebyl Jones v tak hlubokých vodách, jako v zápase se švédským sympaťákem. Guss vyhrál úvodní dvě kola, ale poté se Jones zvedl a ukázal, kdo je tady pánem. Především loket z otočky, který Alexe trefil přímo na obličej, otočil vývoj zápasu, který Jones vyhrál jednomyslným rozhodnutím na body. O rok později porazil i Glovera Teixeiru a vyhrál osmý titulový souboj.

Osudový soupeř - Daniel Cormier

V době, kdy Jones sbíral jeden titul za druhým, stal se milionářem a miláčkem Ameriky, přišel do UFC Daniel “DC” Cormier, osudový soupeř Jona Jonese. Bývalý olympijský wrestler a šampion těžké váhy Strikeforce vstoupil do UFC jako uragán a postupně porazil Franka Mira, Roye Nelsona, Patricka Cummingse a Dana Hendersona. Jones ležel Cormierovi v žaludku již delší dobu, především kvůli svému chování mimo oktagon. Cormier hrdě prohlašoval, že bude prvním zápasníkem, který nejen že Jona dostane na zem, ale bez milosti ho ukončí. Tím odstartovala největší rivalita v dějinách UFC a první vzájemný duel byl naplánoval na třetího ledna 2015. UFC 182 přineslo do té doby nevídanou úroveň MMA a oba borci ukázali, že jsou těmi nejlepšími. Viděli jsme pětadvacet minut dlouhou krvavou válku, ze které odešel Jones jako vítěz. DC nesl prohru velice těžce. V zákulisí se rozbrečel a na tiskové konferenci prohlásil, že Jones měl zkušenosti s pětikolovými zápasy a to nakonec rozhodlo. O pár měsíců později bylo vše jinak, Jones způsobil dopravní nehodu pod vlivem drog, od které utekl a UFC mu šampionský pás odebralo. Ten pro sebe vybojoval Cormier v zápase s Anthony Johnsonem a v pozápasovém interview řekl, ať se dá Jones dohromady, že si na odvetu počká. Jon se vrátil o rok později a porazil Ovince Saint Preux v souboji o prozatimní titul. Když odcházel z klece, ukázal Cormierovi vztyčený prostředníček a rivalita pokračovala dál. Odveta byla naplánována na jubilejní turnaj UFC 200, ale Jones do zápasu nenastoupil, kvůli problémům s dopingem. Cormier se své šance dočkal v létě 2017 na turnaji UFC 214. Odvetě předcházelo největší promo v dějinách UFC, které vzájemnou rivalitu posunulo ještě o kousek dál. "V prvním zápase jsem chtěl jenom vyhrát, teď ho chci zbít," řekl Jones a také tak udělal. Fanoušci i odborníci žasli nad intenzitou a především velkou kvalitou, kterou zápas přinesl. Jon trpělivě čekal na svou šanci a uprostřed třetího kola trefil Cormiera holení přímo na čelist a poté ukončil tvrdými údery. Král se vrátil ve velkém stylu, po zápase poděkoval Cormierovi za vše,co pro sport udělal a zdálo se, že ukončil vzájemnou rivalitu. DC v slzách také ocenil kvality soupeře, ale utrpěl ránu na egu, která se jen tak nezahojí. Celá MMA komunita byla u vytržení, že je Jones zase zpátky, ale hned druhý den se vše změnilo. Bones měl pozitivní test na zakázané látky, přišel o titul a rok a půl nemohl zápasit. O jeho dopingu a jiných drogových problémech si povíme v druhé části našeho článku.

Jon Jones - DC Cormier, UFC 214 | zdroj: Profimedia

O uvolněný titul znovu bojovali Daniel Cormier s Anthony Johnsonem a fanoušci prožili déjá-vu. DC soupeře opět utáhl na Rear naked choke a podruhé získal titul šampiona polotěžké váhy. Jelikož ale nehodlal titul obhájit,vzdal se jej a Jonovi se naskytla nová příležitost. O uvolněný pás si to opět rozdal s Alexem Gustafssonem na posledním turnaji roku 2018. "Někdo tvrdí, že jsem ten první zápas prohrál,tak já jim chci dokázat, že to tak nebylo," řekl Jon plný sebevědomí. A tak se i stalo. Gustafsson se do zápasu téměř nedostal, Jones takticky rozebíral Alexe údery na hlavu, trup i nohy a ve třetím kole vyhrál na tvrdé ground and pound. "Jsi nejlepší na světě" vzdal Alexander holt novému šampionovi. Bones se nechal slyšet, že chce být velmi aktivní a hned na jaře přijal zápas s raketou polotěžké váhy Anthony Smithem. Smith po přesunu ze střední divize rychle vystoupal nahoru a byl odhodlaný Jonese pokořit. Bojovník s přezdívkou Lví srdce umí ukončovat soupeře před limitem, ale v titulovém zápase nenalezl recept na geniální bojové IQ současného šampiona a prohrál v pěti kolech. Jones celý zápas kontroloval a nedal Smithovi sebemenší šanci na úspěch. Třetí titulový zápas za půl roku? Žádný problém. Další na řadu přišel Thiago Santos, brazilský bojovník s přezdívkou Kladivo. Santos připravil Jonovi opravdu těžkou zkoušku a nebyl daleko od vítězství. Jones sice takticky zápas zvládal, ale nebýt utrženého vazu v koleni, které si Santos přivodil během druhého kola, mohli jsme vidět konec jedné velké éry. Král však svůj pád odmítl a vyhrál těsně na body. 

Jon Jones je přirozený talent, který se pro boj doslova narodil. Jeho reputaci ovšem narušily jeho trable v osobním životě, které si připomeneme v další části našeho článku.