Zápas z minulého týdne o titul lehké váhy UFC mezi Michaelem Chandlerem a Charlesem Oliveirou přinesl úžasné okamžiky. Nejdříve to vypadalo, že Oliveira Chandlera uškrtí, ale na konci prvního kola to byl Chandler, který byl velice blízko ukončení Oliveiry svými tvrdými údery. Jenže ve druhém kole se konal další zvrat a Charles Oliveira trefil Chandlera skvělým levým hákem a následnou salvou úderů jej ukončil a vzal si šampionský pás lehké váhy.
I přestože pro něj bylo těžké porážku spolknout, Michael Chandler na youtube kanálu MMA on Point do detailu rozebral, co se v zápase dělo a co se mu odehrávalo v hlavě.
Začátek zápasu pro Chandlera začínal celkem slibně:
„Chtěl jsem ukořistit střed oktagonu, což jsem taky udělal. Jeho calfkicky jsme očekávali, takže hned ze startu jsem jej začal tlačit. Chtěl jsem ho přinutit ustupovat, tlačit na něj. Vyjel jsem po něm pravým direktem na břicho, levým hákem na hlavu. Bylo to hodně podobné tomu, jak jsem ukončil Dana Hookera, ale tady jsem minul velmi těsně, ale byl to pořádný úder.“
Potom jej ale Oliveira dostal na zem a Chandler se pokoušel o gilotinu, která mu ale nevyšla:
„Ta gilotina, kterou jsem mu dal, ta přišla z nouze. Normálně moc do gilotin nechodím, ale tahle přišla z nouze, protože šel po takedownu, zatímco já jsem šel dopředu. Cítil jsem, že to není moc těsné, tak jsem ji nechal být. Snažil jsem se ho od sebe odhodit, ale moc mi to nevycházelo.“
Oliveira mu pak následně vlezl na záda a hodně lidí si myslelo, že Chandlera dokáže uškrtit. To ale americký veterán nedovolil:
„Tady tohle (když mu Oliveira vlezl na záda), byla chyba. Každý říká: ‚Nikdy bys neměl dát Charlesu Oliveirovi svá záda‘. Já souhlasím, myslím, že Charles Oliveira je jedním z nejlepších grapplerů na světě. Ale já se do téhle pozice dostávám často. Takhle se z toho dostávám. Dám mu svá záda, jdu do želvy, kontroluju mu ruce. A i s chlapem tak nebezpečným, jako je Oliveira, i s takovým chlapem, který umí takhle dobře kontrolovat pozici a jak dobře umí submise, stejně jsem se cítil v pohodě. Moje ruce jsou nahoře, krk je schovaný, brada dole.“
I tak pro Chandlera začínala být situace kritická, protože Oliveira je známý svými nebezpečnými submisemi. Chandler ale vstal a práskl s Oliveirou o zem:
„Šel si pro bodylock, a začal rukama postupovat nahoru. Chytám mu svými dvěma rukama jeho jednu ruku. Jdu nahoru a potom jsem udělal ten nechvalně známý slam na jeho záda. Taky se to moc nedoporučuje, ale je to zábavné. Ať jsem vyhrál, remizoval nebo prohrál, nikdy jsem nebyl v nudném zápase. Tady jsem věděl, že ten slam mi dá příležitost chytit ho dvěma rukama za jednu. A jakmile ho chytnu, snažím se ho nepustit a držím to zápěstí svojí vší silou. To mi umožní explodovat, otočit svoje boky a dostat se mu hrudí na hruď a dostat se nahoru.“
Když byl Chandler v horní pozici, postavil se z Oliveirova guardu a chvíli jej okopával. Potom jej nechal postavit a zahájil svůj útok:
„Nechal jsem ho postavit a trefil jsem ho tvrdou pravačkou. Znovu na něj tlačím, posílám na něj jab, do těla, levý hák a pravá ruka ho trefí „Bang“ do pravého spánku.“
Oliveira byl po tomto úderu evidentně otřesený a nebyl moc daleko od ukončení. Pro byla tato promarněná šance očividně zdrcující:
„Tahle část je pravděpodobně ta nejhorší na sledování z celého zápasu. Protože Charles Oliveira je tady v podstatě skoro mimo. Je to jedna z těch věcí, že možná kdybych ho přestal mlátit, tak by byl ukončený a když ho mlátím, tak ho možná probouzím zpátky.“
„Prostě ho mlátím, skoro to vypadá, že je mimo, ale jde do guardu. A tady vyvstává stará otázka, jestli ho máš nechat postavit nebo ho nechat na zemi. Já myslím, že správné rozhodnutí mohlo být nechat ho postavit nebo správné rozhodnutí mohlo být zůstat v jeho guardu a ukončit ho údery, jako jsem to udělal s mnoha soupeři v minulosti. Častokrát se stalo, že soupeři se roztavili pod mým tlakem.“
„Jsme tady asi minutu dvacet, minutu třicet na zemi, kde mu dělám škodu. Trefil jsem pár dobrých loktů.“
Oliveirovy se ale podařilo přežít tento velký nápor a v guardu si Chandlera přitáhl k sobě, aby jej nemohl bouchat.
„Když mě svázal a chytil se mě (v guardu), tak jsem si říkal, že už to nemá cenu. Snažím se neustále ohrožovat a dělat škodu, tlačit na něj, ale taky se začínáš smiřovat s dalším kolem a uvědomíš si ‚ok, tohle kolo skončí, půjdeme do nového kola‘.“
Při nástupu do druhého kola si Chandler věřil, že začne tam kde přestal a tentokrát Oliveiru ukončí:
„Moje sebevědomí bylo vysoké, když jsem šel do druhého kola, měl jsem pěkný monokl a jsme asi 19 sekund od ukončení zápasu.“
Vzápětí přichází rozhodující moment celého zápasu:
„Myslím, že Charles Oliveira viděl, že když jdu svojí pravačkou do břicha, tak ji tak trochu nechávám dole. Chytil mě s levým hákem a tady začíná jeho útok. Snažím se odtamtud dostat pryč a Dan Miragliotta nemá jinou možnost než zastavit ten souboj.“
„Jsem při vědomí. No, nechci říct při vědomí jako by neměl zastavit ten zápas, nebyl jsem úplně tam, ale nebyl jsem úplně knockoutovaný.“
Na konci je Chandler z výsledku hodně frustrovaný a přiznal, že nemá rád velké bratříčkování se soupeři:
„Vidíte, že Charles za mnou přišel, ukázal sportovního ducha. Abych byl upřímný, nemám tohle moc rád, raději bych se vypořádal se svoji prohrou sám, než aby týpek, co mě právě porazil, za mnou přišel a mluvil se mnou. Sám to nedělám moc rád, když někoho porazím. Ale snažil jsem se to zvládnout na úrovni.“
Chandler ale rozhodně své ambice na titulový zápas nezahazuje a chce si svoji šanci na titul vydobýt znovu. A věří, že příště už to dokáže dotáhnout k vítěznému konci:
„To byl večer, kdy jsem měl první šanci dostat titul UFC. Příště to vyhrajeme. Klobouk dolů před Charlesem Oliveirou.“
Vstoupit do diskuze (0)