Letos v létě se české MMA dočkalo něčeho, o čem by se nikomu před pár lety ani nesnilo. Jiří Procházka dokázal v nervy drásajícím zápase uškrtit brazilského bojovníka Glovera Teixeiru a stal se šampionem UFC v polotěžké váze. Skalní fanoušci vědí, jak velký úspěch to znamená a jak náročné musí být dostat se na vrchol té nejprestiženější MMA organizace na světě.
Bohužel se ale na předávání cen “Sportovec roku” ukázalo, že “odborná” veřejnost složená ze sportovních novinářů tento sport nebere vážně a vůbec mu nerozumí. Procházka, jehož úspěch by se dal bez nadsázky přirovnat k epické zlaté olympijské medaili v hokeji z Nagana, totiž dosáhl pouze na 10. pozici.
Na první místo novináři usadili famózní Ester Ledeckou, která v zimních olympijských hrách v Pekingu získala zlatou medaili v paralelním obřím slalomu. Je pravda, že Ester je úžasná sportovkyně, která nemá ve snowboardingu konkurenci a zlatá medaile z olympiády by za normálních okolností měla bohatě stačit na první místo, ale v porovnání s Procházkovým titulem by tomu tak být nemělo. Zlatých medailí na Olympiádě totiž Češi získali za celou historii už požehnaně, ale šampionský titul UFC se podařilo v obrovské konkurenci získat až tento rok Procházkovi.
Jiří Procházka útočí na Glovera Teixeiru
| zdroj:
Profimedia
I kdyby však bylo olympijské zlato ceněno více než titul světového šampiona UFC, až 10. místo pro Procházku je v podstatě výsměch. Zajímavé je, že názor na úspěch českého bojovníka rozdělil hlasující novináře na dvě skupiny. První jej dávala na první místo, zatímco druhá ho řadila většinou až na poslední desáté místo. Jiří tak dostal třetí největší počet prvních míst, ale zároveň byl nejčastěji i na tom posledním.
Na to Jiří zareagoval na svých sociálních sítích:
“Na včerejším vyhlášení ankety Sportovec roku jsem se umístil na 10. místě. Čekal jsem lepší výsledek s ohledem na uplynulý rok, ale naprosto chápu pohled lidí, kteří to hodnotí, jejich vývoj a znalost ohledně Krále všech Sportů a Soutěží, MMA. Je to vývoj a dřív nebo později do toho proniknete a oceníte. Pro mě je to motivace, dosahovat těch nejvyšších postů a předvádět opravdové umění v MMA.
Jedeme dál!!!”
Zatímco v Česku si Procházkova úspěchu novináři zas tak neváží, v zámoří byl Procházkův zápas s Teixeirou zvolen "zápasem roku".
Nejen u nás je ale MMA pořád vnímáno velice chladně. Také ve Velké Británii nedokázali ocenit kvality UFC šampiona Leona Edwardse a v anketě Sportovní osobnost roku pořádanou televizní stanicí BBC nebyl Edwards ani nominován. Přitom “Rocky” předvedl úžasný výkon, kdy po čtyřech kolech v kleci s dominantním šampionem Kamaru Usmanem sice ztrácel na body, ale v posledním kole se mu povedl nádherný highkick, kterým šampiona uspal a vzal si jeho titul.
Opomenutí takového výkonu se nelíbí dokonce ani Conoru McGregorovi, který se rozohnil na svém Twitteru: “Přestaňte s těmi nesmysly “comeback” roku... tohle bylo to nejlepší tohoto roku! Ostatní se tomu ani nepřibližovalo. Načasování toho zápasu, ten kop samotný. To KO. Ty důsledky. Pozápasová řeč. Nejlepší highkick! Tohle je něco!”
Jde vidět, že neinformovaná veřejnost pořád nebere MMA jako sport, ale spíše jako rvačku v kleci. Jenže od roku 1992, kdy se uskutečnil první turnaj UFC, ušla smíšená bojová umění pořádný kus cesty. Tehdy probíhaly zápasy téměř bez pravidel a cílem bylo zjistit, jaký bojovník a jaký styl je skutečně ten nejlepší na světě. První turnaje tak často skutečně připomínaly pouliční rvačky, postrádaly techniku i pravidla, ale postupem času se z nich začalo stávat skutečné “smíšené bojové umění” a zápasy měly čím dál větší úroveň.
Dnes je MMA asi nejnáročnějším sportem vůbec, protože kombinuje technické, fyzické, ale i psychické aspekty, které se v jiném sportu nenajdou. Bojovník musí mít rychlost sprintera, ale zároveň obrovskou vytrvalost i sílu, musí být skvěle technicky připravený na boj postoji, wrestling i grappling a navíc musí přemoci vlastní strach z bolesti, zranění, porážky a naopak být sebevědomý a nezhroutit se pod tlakem soupeřových úderů. Také musí pracovat s vlastní tělesnou hmotností a procházet leckdy drastickým shazováním.
Pokud se pak bojovník chce stát šampionem, musí být ve svých vítězstvích konzistentní po několik let a nemá moc prostoru na zaváhání. Čím se dostává blíže k titulu, tím naráží na nebezpečnější protivníky a šampionský titul je tak opravdu vydřená a zasloužená odměna, kterou se podaří získat opravdu jen těm nejlepším. Část veřejnosti se na MMA bude pravděpodobně vždy dívat skrz prsty, "sportovní odborníci" by ale měli být schopni objektivně vidět, že jde o náročný sport, v němž nic není zadarmo.
Vstoupit do diskuze (0)