O zranění ramene Jiřího Procházky toho už bylo napsáno mnoho. Jak ale onen moment prožíval on sám? "V tu chvíli jsem se snažil aspoň trochu ovládat, abych neudělal moc velkej humbuk. Zařval jsem tam na celou tělocvičnu, podíval jsem se kolem sebe a viděl jsem rameno, který mám na hrudníku, posunutý někam úplně do pryč, spadnutý. Jenom jsem se zeptal, jestli někdo neví, jak se to nahazuje, protože to bylo dost nepříjemný. Tak mi to tam jeden Rusák z Ankalaevova týmu nahodil, a pak jsme hnedka jeli do nemocnice," zavzpomínal v rozhovoru na svém youtubovém kanále.
Doktoři ale při první návštěvě zjistili jen to, že rameno bylo úspěšně nahozeno a český válečník po zaplacení účtu zamířil zpátky domů s vidinou, že do souboje s Teixeirou nastoupí. "Zhruba týden jsem s tím tak nějak trénoval, co bylo možný – kondici, běhání. A sice to bylo dost nepříjemný, snažil jsem se každý den maximálně rehabilitovat, maximálně to chladit, dát hyperbarickou komoru na zlepšení regenerace, ale nelepšilo se to," popsal nepříjemné chvíle. "Nakonec jsme teda naznali, že bude nejlepší jít na magnetickou rezonanci, která ukáže víc. A tam jsme zjistili, jak to teda ve skutečnosti je. Oznámili mi, že s tím do toho zápasu určitě jít nemůžu. To bylo těžké rozhodnutí, já nerad pouštím tady tyhle situace, protože věřím, že člověk má vždycky šanci a možná jsem do toho zápasu měl jít. Teď už to vem čert, ale vím, že když prostě půjdu pod tlakem, zvlášť takovýmhle, tak dokážu udělat i nemožný, takže věřím, že bych zvítězil."
Největší chybu vidí stále sám u sebe, nebyl zkrátka na tréninku dostatečně pozorný. Roli v tom sehrál i fakt, že mu odveta s brazilským veteránem neposkytovala dostatečnou motivaci, jak v rozhovoru také prozradil. "Celý ten příběh s tím Teixeirou 2 nebyl moje úplně osobní přání. Tak nějak to vyšlo ze situace, nebudu úplně popisovat, jak se k tomuhle zápasu došlo. Ale chci tím říct především to, že zápasy, do kterých jdu, který beru a ve kterých vím, že ukážu svůj maximální potenciál a to, na čem makám, tak že před sebou musím mít člověka, ze kterýho cítím nějakou hrozbu, výzvu. Cítit prostě, že toho člověka chci překonat. A věřím, že teď tam do mé váhy přijdou tací noví lidi, kteří tohle ve mně budou vzbuzovat a já jim za to moc děkuju a těším se."
Lednová bitva Teixeiry s Hillem pak Jiřímu potvrdila, že by Brazilce porazil. "Každý na to může mít svůj názor, ale podle mě tam nepředvedl ani z půlky to, co se mnou. Šlo z něj už od začátku cítit, že ten hlad po vítězství v tomhle zápase prostě neměl. I když to bylo v Riu, byl to jeho vysněnej zápas. Nevím. Ale když jsem ho tam viděl, tak jsem si říkal, že už po našem zápase měl oznámit konec. Protože je dobrý odejít důstojně. A on Teixeira vydrží nesmysl, má srdce válečníka, prostě se pro to narodil, ale je mu přece jen 43 a teď se pral s 31letým Jamahalem Hillem. A myslím si, že tady to už jde znát, i když mu zdraví drží."
O to víc se teď Procházka těší na nové výzvy. Kromě Hilla jeho pozornost upoutal také šampion střední váhy Alex Pereira. "Jsem rád, že tam teď bude trošku vzrůšo," těší se český samuraj na návrat, který ale nehodlá uspěchat. Cíl je jasný, dominantně vládnout polotěžké divizi (93 kg), kde se po abdikaci legendárního Jona Jonese ještě žádný šampion titul neobhájil. Největší metou je pak stát se nejlepším bojovníkem bez rozdílu vah.
Vstoupit do diskuze (0)