Opakované zranění žeber drželo Gunnara Nelsona dlouhou dobu mimo klec UFC. Poprvé si ho přivodil krátce před zápasem s Gilbertem Burnsem v září 2019. A když ho konečně doléčil, tak si v rámci tréninku zaspároval jiu-jitsu s obřím krajanem Haftórem Björnssonem. Toho možná znáte spíše pod přezdívkou Hora, kterou získal díky své roli v seriálu Hra o trůny, nebo z boxerských zápasů. Nad Gunnarem, který nastupuje ve welterové divizi, měl k dobru možná i 100 kg, což bylo znát.
„Byla to fakt zábava, ale asi to bylo hloupé…Měl jsem to zastavit, když se mi to přihodilo,“ narážel Nelson na fakt, že si při grapplingu s Thorem přivodil nové poranění žeber, ale přesto pokračoval v zápase dál.
Nucená pauza ale tento víkend skončila a Gunnar se mohl postavit proti Takaši Satóovi z Japonska, který na poslední chvíli nahradil zraněného Claudia Silvu.
S vědomím dvou porážek za sebou, byť s elitními fightery Edwardsem a Burnsem, potřeboval Nelson bezpodmínečně zvítězit, aby mohl vůbec uvažovat o návratu mezi elitu welterové divize. A k povedenému startu této cesty dostal soupeře, který s veškerou úctou neměl představovat velkou překážku. A bylo to znát. Sató se v postoji nepouštěl do nějakých větších akcí, patrně z obavy, že by mohl snadněji nabídnout Nelsonovi příležitost k přenesení boje na zem. Jenže nebylo mu to moc platné, a přestože jde o velmi schopného judistu, v každém ze tří kol jej Gunnar po opatrných boxerských výměnách dostal na podlahu klece a dokázal se mu dostat do zad. Jenže ve všech třech případech se tak paradoxně oba borci dostali do patové situace, Sató si zuby nehty chránil krk, aby nedal Nelsonovi šanci nasadit škrcení. Gunnar se sice snažil přimět Japonce se trochu otevřít za pomocí úderů, ale ty dokázal Takaši ustát a povedlo se mu dočkat závěru třetího kola.
„Chtěl jsem to teď na zemi udělat trochu jinak. Být více trpělivý s věcma, co dělám. Samozřejmě jsem Takeshiho chtěl ukončit, když jsem mu byl v zádech, ale jeho obrana byla hodně pevná, prostě jenom seděl v téhle pozici a bránil si hodně dobře krk,“ popsal Gunnar výstižně příběh tohoto střetnutí v pozápasovém rozhovoru s Michaelem Bispingem.
Kdyby ale tušil, že Dana White odmění všechny bojovníky, kteří dokázali ten večer ukončit své soupeře před limitem, bonusem 50 tisíc dolarů, tak by možná šel po submisi mnohem agresivněji. Přesto však šlo o velmi dominantní výkon, který všichni tři rozhodčí skórovali v poměru 30:26 pro Islanďana. Byl to tedy povedený návrat do oktagonu UFC, i když pro Nelsona jistě přijdou větší výzvy. Jednu takovou zmínil na pozápasové tiskovce. Na obligátní otázku, s kým by chtěl bojovat příště, sice odpověděl neméně obligátní odpovědí: „Upřímně, je mi to jedno, s kýmkoliv“, pak ho ale přítomný novinář upozornil na jméno Santiago Ponzinibbio.
„Jasně, řekl jsem to mnohokrát a řeknu to znova, jestli bych si mohl vybrat, byl by to on,“ reagoval na zmínku o argentinském bojovníkovi. Ten dokázal Gunnara porazit v roce 2017 skrze KO, kterému ale předcházelo několik hodně drsných dloubnutí do očí. Nelson tak dodnes cítí křivdu, za kterou by se rád pomstil. A souboj s nepříliš oblíbeným Ponzinibbiem, kterému se v poslední dobře moc nedaří a spadl až na 14. místo žebříčku welterové váhy, by jistě dával smysl.
Sympatický Islanďan se taky postaral o velmi uvolněnou pozápasovou tiskovou konferenci, kterou dvakrát přerušil, aby mohli všichni zúčastnění sledovat hodně divoký zápas Arnolda Allena s Danem Hookerem. „Mám rád zápasy,“ konstatoval s úsměvem.
.@GunniNelson was gripped, stopping mid-press conference to watch Arnold Allen and Dan Hooker #UFCLondon pic.twitter.com/9h1H3rzvmF
— MMAFighting.com (@MMAFighting) March 19, 2022
Vstoupit do diskuze (0)