Když si někdo v profesionálních bojových sportech myslí, že může předvádět pohyby jak vystřižené z kung-fu filmu, člověk to většinou komentuje s úšklebkem. "To ve skutečném boji nemůže fungovat," dere se na jazyk. Jenže pro Michela Pereiru to neplatí. Jeho rozevláté kopy a útoky plné akrobatických prvků v jeho prvním zápase v UFC naopak fungovaly velmi dobře - na UFC Fight Night 152 takto knockoutoval Dannyho Robertse už v prvním kole.
Ale to je zároveň ústřední problém. V prvním kole. V jiném to být nemohlo, protože bojovat a tančit breakdance naráz je zkrátka takový nápor na fyzičku, že by to patnáct minut v kuse vydržel jenom absolutní robot. Ukázalo se, že Pereira je člověk z masa a kostí.
Ani největší kritici Pereirova okázalého stylu však jistě nepochybovali, že ačkoliv probuzení jednou přijde, nebude to teď. Soupeři totiž při nejlepší vůli nemohl nikdo věřit. Kanaďan Tristan Connelly si odbýval svůj debut v UFC, nabídku k zápasu dostal pouhopouhých pět dní předem, a hlavně je to bojovník lehké váhy. Zatímco zápas byl vypsán jako velter.
Slyšíte správně, Connelly zkrátka jen tak mimochodem bojoval o kategorii výš, než kolik váží. Není žádným překvapením, že Pereira byl největším favoritem celé vancouverské karty.
Brazilec se opakovaně nechal slyšet, že chce hlavně dělat show pro diváky, a opět to dokazoval od prvních vteřin boje. Metal salta, odrážel se od klece, skákal do vzduchu, v prostojích mezi útoky provozoval breakdance a kdyby mu někdo do oktagonu hodil klaunskou jednokolku a pár tenisáků, určitě by na ni zvládl objet klec za stálého žonglování.
Už ke konci prvního kola ale bylo jasné, proč ostatní bojovníci podobný cirkus zpravidla neprovádějí a i baviči jako Johnny Walker většinou vytahují tanečky až po zápase. Connelly úsporným a cílevědomým pohybem přestál smršť pompézních útoků a v klidu začínal kontrovat, zatímco šílenec Pereira po padesáti průletech vzduchem sotva popadal dech.
Ve druhém kole už neměl na taškařice ani pomyšlení a začalo se regulérně bojovat. Connelly byl unavenému Pereirovi důstojným soupeřem po celé druhé dějství. V tom posledním už pak jednoznačně dominoval a všem bylo jasné, že se schyluje k pořádnému překvapení.
Když Kanaďan končil třetí kolo po pěti minutách jasné nadvlády bušením do Brazilce na zemi, bylo domácí publikum v euforii. Connelly k obrovskému zadostiučinění vyhrál jednomyslně na body. Nečekaně, ale naprosto zaslouženě.
Vstoupit do diskuze (0)