UFC 239 byl vynikající večer, který ale vrhá ve světle hlavního zápasu o titul v polotěžké váze podivný stín na šéfa UFC a jeho promotérské snahy. Jon Jones předvedl proti zraněnému Santosovi (viz náš článek o hrdinském Brazilcově výkonu) velmi podprůměrný výkon a to se odrazilo i na výsledcích. Jones vyhrál jen na split decision, což znamená, že jeden ze tří rozhodčích, v tomto případě Džuničiro Kamidžo, přisoudil vítězství Thiago Santosovi 48-47 na kola.
A tohle Dana White rozhodně neviděl rád. Jon Jones pro něj představuje zlatý důl a i proto se snaží, aby byla Jonesovi vymazaná jeho jediná prohra v kariéře, o čemž jsme psali v tomto článku. Thiago Santos byl ale velmi, velmi blízko tomu zdánlivě nezdolného Jonese sesadit a dovolím si říct, že kdyby nebylo toho, že si na konci prvního kola Santos poranil nohu, skutečně by byl nyní šampion polotěžké váhy.
Možná i proto nyní White doslova říká: „Kdo bodoval tenhle zápas pro Santose by už nikdy neměl posuzovat zápasy. … Žádná odveta nebude. Jones vyhrál. Nebyl to nějaký knockout za dvě vteřiny kolenem, Jon v tom fightu dominoval.“ Brett Okamoto z ESPN ovšem poukázal na to, že i on měl zápas 48-47 pro Santose. Osobně bych dal v tomto poměru zápas Jonesovi, ale na jednom se všichni kromě Whitea shodnou – tenhle zápas byl nesmírně těsný.
Normálně by tak byla odveta velmi diskutovaná, protože by s sebou nesla napětí a očekávání, jak bude probíhat, ale White je podivně proti. Přitom ve stejném rozhovoru mluví o odvetě Nunes – Cyborg, kdy Amanda Nunes dosud neporaženou Cyborg naprosto uzemnila během brutální přestřelky a vymazala ji na poli, kde měla dominovat. Jenže tenhle zápas má pro něj smysl marketingově a také jej potřebuje ženská pérová váha, kde je zoufale málo bojovnic.
Je to logické, White má za povinnost dělat promotéra a prodávat zápasy. Proto bije do očí dvojí metr v případě Jonese. White jako by jej chránil a podle všeho bude preferovat, aby další obhajoba titulu v polotěžké váze byla proti Janu Blachowiczovi, kterého odborná veřejnost vidí jako outsidera ve srovnání se Santosem. Tedy, White by ještě raději dokončenou trilogii v DC Cormierem v těžké váze, ale doufejme, že tady zvítězí sportovní stránka nad tou finanční a DC Cormier se bez ohledu na výsledek po fightu se Stipe Miocicem rozloučí s kariérou.
Celá záležitost je iritující i proto, že Thiago Santos by si odvetu zasloužil. Předvedl neskutečný výkon tím, že se zraněnou nohou odbojoval pět kol proti asi nejlepšímu fighterovi historie (i když, tohle tvrzení bude nyní zuřivě diskutováno) a zápas dotáhl na split decision. Ze všech lidí napříč už bohatou historií zápasů Jona Jonese jej nejvíce zranil a dokázal to, co jiní ne – Jones jako by se jej bál. Tohle nebyl žádný sebevědomý výkon, jímž knockoutoval Cormiera nebo utloukl Gustaffsona. Tohle byl velmi opatrný styl, kdy v agresivitě dominoval Santos a Jones jel na body, hlavně nic nepřehnat a nedostat se na dosah zraněného zvířete s dynamitem v rukách.
Od Whitea je pak pokrytecké, že Jonesův výkon označuje za dominantní. Byl na stejné úrovni jako opatrné obhajoby Tyrona Woodleyho ve welterové váze proti Thompsonovi, za něž sklidil od šéfa UFC neslýchanou kritiku. Ano, White poskytoval rozhovor po emocionálně velmi rozjitřeném turnaji, kdy publikum Jonese vypískalo, a je známý tím, že se s výroky nemaže. Ale tady bylo vidět, jak je s výsledkem nespokojený. Jones měl vyhrát dominantně a potvrdit svůj status hvězdy. Místo toho jej skoro zničil „neznámý“ Brazilec.
Pro dlouhodobé plány UFC to je navíc druhá rána toho večera. Bylo vidět, že organizace hodně sází na neporaženého Bena Askrena jako na dalšího vyzyvatele Kamaru Usmana o titul ve welteru. Jenže pětivteřinové KO od Masvidala tyhle plány ukončilo – a Masvidal má mnohem menší marketingovou sílu než známý a provokativní Askren. V těchto chvílích je nejvíc cítit, že MMA se stále pohybuje na nejasné hranici mezi sportem a zábavním odvětvím. Někdy vyhraje sportovní stránka, jindy ta marketingová. V tomto případě je jasné, která aktuálně vede…
Vstoupit do diskuze (0)