Číslované turnaje UFC bývají nabité zvučnými jmény, ale v Kanadě na UFC 240 dostali šanci místo známých harcovníků spíš nadějní mladí bojovníci. Ukázalo se, že i oni dovedou vybojovat zábavnou podívanou.

Hned na úvod se o ni postarala povedená přestřelka ve velteru mezi Erikem Kochem a Kylem Stewartem. Následoval souboj Gillian Robertson a Sarah Froty, který chvíli zaváněl tradiční přehlídkou grapplingových výměn, ale to vzalo za své spolu se smrtícím deštěm loktů na zemi od Robertson, až rozhodčímu nezbylo než odmávat TKO. Z diváckého pohledu si nebylo nač stěžovat.

  zdroj: Profimedia

Povedený byl i další zápas, v němž proti sobě stanuli v muší váze Alexandre Pantoja a Deiveson Figueiredo. Nebyl sice k vidění finiš, ale divokých výměn i takedownů bylo ke spatření požehnaně. Kdo toužil po předčasném konci bitvy, dočkal se hned vzápětí. Gavin Tucker bojoval s Sung Woo Choiem v pérové váze. Po dvou kolech vyrovnaného souboje se Tucker dostal oponentovi do zad a jeho krk pustil až po odklepání.

V pérové váze pak následovala rovněž bitka velkého favorita s nebojácným outsiderem. Od Kanaďana Hakeema Dawodua se čekají velké věci, proto také nastoupil do klece jako bojovník, proti kterému kdybyste si vsadili, mohli jste vyhrát třeba čtyřnásobek. A v prvním kole to vypadalo jako dobrý nápad, protože Japonec Yoshinori Horie se rozhodně nehodlal smířit s rolí předpovídaného otloukánka. Favorizovaného Dawodua zaskočil rychlým, lehkonohým pohybem a byl mu rovnocenným soupeřem.

Tanec po oktagonu je ale dvousečná zbraň, což se začalo projevovat už ve druhém kole. Japonec trochu zpomalil, ale na Kanaďanovi nebyla znát sebemenší známka únavy. Dává to smysl, Horieho krokovaná byla zkrátka únavnější než systematické, strohé a úsporné pronásledování, které předváděl Dawodu. Horie se dostával do úzkých a zejména po thajských klinčích, které soupeř několikrát za druhé kolo nasadil, ho budou ještě pár dní bolet žebra. Kanaďan svou převahu pak korunoval ve třetím kole, kdy soupeře načal přesnými údery a ukončil mocným kopem na bradu.

zdroj: Profimedia

Následný první zápas hlavní karty přinesl spíše zklamání obecenstva. Marc-Andre Barriault a Krzysztof Jotko předvedli tři kola opatrného oťukávání v postoji prostřídaného s neustálým klinčem. Boj v záklesu, wrestling u klece, takzvaný "špinavý box", je vedle grapplingových výměn fyzicky nejnáročnější, nejvíce vyčerpávající aktivita, kterou můžete v oktagonu provádět, tudíž není pochyb, že do toho dali oba borci všechno. Ale dívat se na to moc nedalo.

Podobný vývoj nicméně není až takovým překvapením - klinče inicioval hlavně Jotko, z jehož strany se jednalo o jednoznačný taktický tah s cílem vyřadit ze hry nejsilnější zbraň soupeře - jeho box. Tento postup se nakonec ukázal být zvolený správně, protože po třech kolech úporného úsilí se Jotko dočkal vítězství na body. Sice nešlo o jednomyslné rozhodnutí rozhodčích, ale výhra je výhra, a to se počítá.

Zajímavou podívanou pak sliboval boj dvaadvacetiletého Arménce Tsarukyana s o osm let starším Kanaďanem Aubin-Mercierem v lehké váze. Arménec se na Fight Night 149 výborně předvedl proti Islamu Makhachevovi, se kterým sice po třech kolech prohrál na body, ale byl mu rovnocenným soupeřem, nad čímž nelze jen tak mávnout rukou, protože Makhachev je světová extratřída.

Všichni tak byli zvědaví, co si nadějný bojovník přichystal tentokrát, ale nakonec se opakoval spíše scénář z předchozího zápasu. Opatrné zkoušení protivníka v postoji a přehršel wrestlingu. Tsarukyan si nakonec vydřel jednomyslné vítězství na body, ale očekávané ohňostroje adrenalinu se nekonaly.

zdroj: Profimedia

Po dvou bitkách z úmornějšího soudku si publikum mohlo spravit chuť, když do klece nastoupili Niko Price a Geoff Neal ke své velterové pranici. Divoký veterán, co se vyžívá v chaotické řeži, a proti němu bijec, který se může pochlubit smrtící kombinací síly a rychlosti. Finiš na sebe nenechal dlouho čekat, po kole a půl zuřivých přestřelek (a jednoho nárazu hlavou o hlavu) dostal Neal Price na zem, začal do něj bušit a rozhodčí zápas odmával.

To se Pricovi nelíbilo ani za mák. Vědomí totiž rozhodně neztrácel, což dokázal také tím, jak čiperně okamžitě vyskočil na nohy. Na druhou stranu, ano, sudí klidně mohl nechat zápas pokračovat ještě půl minuty, ale je vysoce pravděpodobné, že by Neal soupeře dobil. Rozhodnutí by v takovém případě bylo samozřejmě bez sebemenších pochyb, ale také s mnohem větším zdravotním rizikem. A od toho jsou sudí v oktagonu především - aby chránili zdraví sportovců.

zdroj: Profimedia

V hlavních zápasech večera pak Cris Cyborg předvedla, že se po porážce od Lvice Amandy Nunes zvládla oklepat, a po třech kolech zdolala Felicii Spencer na body. Max Holloway ukázal, proč ho mnozí prohlašují za nejlepšího bojovníka pérové váhy všech dob, a bez větších problémů ubránil svůj šampionský pás před zkušeným Frankiem Edgarem. Oběma boutům se věnujeme v samostatných článcích.