Jiří Procházka je po svém víkendovém triumfu, kdy ukořistil šampionský pás v polotěžké divizi UFC, doslova v jednom kole. Po příjezdu domů jej v Brně uvítaly tisíce fanoušků a o rodáka z Hostěradic je zájem i ve světě.
V talk show The MMA Hour jej na dálku přivítal také známý novinář Ariel Helwani, který s Jiřím probral jeho dojmy ze zápasu i z toho, co následovalo po něm.
Procházka začal skromně a řekl, že je sice rád za vítězství, ale zápas si představoval trochu jinak: „Jsem z toho zklamaný, protože jsem nepředvedl to, co jsem říkal před zápasem, tedy naprostou dominanci, a necítil jsem se v zápase tak, jak jsem se chtěl cítit. Trochu jsem před zápasem změnil přístup, což nebyl dobrý nápad, ale vím, co mám pro příště udělat. Ale pás je tady a jsem za něj rád. To mi stačí.“
Český šampion si taky vybavil moment, kdy mu Teixeira roztrhl obočí ostrým loktem, po kterém začal hodně krvácet: „Ano, začal jsem s ním hrát hru a smál jsem se na něj, když byl v mountu a mlátil mě z vrchu. A potom, co mi otevřel obočí jsem si říkal ‚Páni, ne, to mám za to, že jsem se mu smál‘,“ zavzpomínal se smíchem český bojovník. „A v ten moment jsem se modlil, aby rozhodčí zápas kvůli té tržné ráně nezastavil.“
Řeč přišla i na „poplacávání“, kterým český bojovník „chválil“ svého soupeře za dobrý výkon. Bylo totiž jen štěstím, že rozhodčí Marc Goddard je zkušeným sudím a viděl, že nejde o vzdání, nýbrž o hecování ze strany Procházky. „Udělal jsem to proto, že jsem se na něj snažil tlačit, jakože ho tlačit, aby mi dal víc, ukázal mi víc,“ řekl se smíchem Procházka. "Chtěl jsem ho přinutit, aby udělal nějakou akci, a čekal jsem na tu akci, abych udělal nějaké techniky, kterými bych to obrátil. A proto jsem to udělal. Ne kvůli tomu, že bych plácal. Prostě jen kvůli strategii, ale bylo to velmi nebezpečné. Teď už jsem si to uvědomil. Možná to udělám znovu, ale ne stejným způsobem, určitě ne, že bych znovu plácal.“
Jeho soupeř však moc hecovat nepotřeboval. Šílený zápas plný tvrdých výměn v postoji i na zemi na body těsně vyhrával až do posledního okamžiku. Procházka tak přiznal, že se jednalo o jeden z nejtěžších zápasů jeho kariéry. „Byl tvrdý, byl to tvrdý bojovník. Jeho mysl a jeho automatické reakce v boji byly úžasné. Myslím, že je to jeden z nejtvrdších bojovníků, které jsem kdy potkal. Potkal jsem spoustu bojovníků, kteří byli opravdu silní. Glover nebyl tak silný, nebyl tak rychlý, ale jeho nastavení mysli… pořád jít dopředu, i přes překážky jít pořád dopředu, to od něj bylo velice chytré a něco, co jej dělalo nebezpečným.“
Před posledním kolem byl zápas těsný, ale přece jen vyhrával Teixeira. Jeden bodový rozhodčí viděl vyrovnaný zápas, ale u dalších dvou vedl na body brazilský šampion. Procházka to tušil a věděl, že pokud chce vyhrát, musí Glovera ukončit.
„Věděl jsem, že je to tak padesát na padesát a uvědomil jsem si, že musím udělat něco navíc, abych ukončil Teixeiru, ale moje levá ruka byla doslova zlomená. Nevěděl jsem, jak jej ukončit v postoji, nešlo to, protože byl hrozně tvrdý a pokaždé když jsem se snažil přiblížit, snažil se se mnou wrestlit a vzít mě na zem. Takže před posledním kolem jsem si řekl: ‚Využiji jakékoliv příležitosti pro to, abych ho ukončil, je jedno které‘. Nakonec se tam objevil prostor pro rear naked choke, takže jsem to použil.“
Samotné ukončení zápasu pak bylo ještě neuvěřitelnější o to, že jen chvíli před tím byl Teixeira v mountu, ze kterého českému bojovníkovi sázel údery na hlavu, a odkud je za normálních okolností velice těžké utéct. Ani to ale Procházku nezlomilo: „To byl docela těžký moment. Snažil jsem se prostě pokračovat s tím, že se objeví nějaká příležitost. Věřil jsem tomu. Věřil jsem tomu a pak to přišlo.“
A proti komu bude šampion obhajovat jako první? To Procházka sice ještě neví, ale ve hře jsou především dvě jména: „Musím si promluvit s UFC, co ode mě očekávají. Myslím, že nejnebezpečnější muž v polotěžké divizi pode mnou je Jan Blachowicz a myslím, že on by mohl být příštím vyzyvatelem. Ale i tak, musím zachovat respekt Gloverovi, takže o čem přemýšlím, je nabídnout Gloverovi odvetu a potom bojovat s Janem Blachowiczem. Musím se rozhodnout. Musím si promluvit s UFC a s mými manažery, co bude nejlepší.“
V současnosti si ale Jiří užívá volno po náročném zápase i dlouhé přípravě. I tak se však svůj úspěch snaží brát s nadhledem a ví, že je zde pořád prostor pro zlepšení. „Je to jako ten nejkrásnější sen,“ přiblížil pocity z životního úspěchu. „Ale myslím, že musím být pořád nohama na zemi, protože to není o tom pásu, není to o všech těch krásných věcech. Je to o práci. Je to o práci, je to o mém výkonu - a můj výkon nebyl takový, jaký jsem chtěl předvést. Takže proto jsem trochu zklamaný.“
„Všichni říkají: ‚To bylo úžasné. Úžasná bitva.‘ Jo, já vím. Je dobré ukázat takovou bitvu světu. Ale není to mistrovství válečníka, že?“, pokračoval Procházka. „To není mistrovství válečníka, protože tohle byla prostě tvrdá bitva. A v boji musíš ukázat víc, abys byl chytřejší, ne tohle,“ byl v současnosti nejmladší šampion UFC kritický ke svému výkonu.
Vstoupit do diskuze (0)