Colby Covington rozhodně nepatří mezi nejaktivnější zápasníky. V posledních letech měl frekvenci jeden zápas za rok a už to pomalu vypadalo, že letos ho v oktagonu ani neuvidíme. Když byl ale Ian Garry ze zápasu s Joaquinem Buckleym přesunut do souboje s Shavkatem Rakhmonovem, Covington kývl na to, že za něj zaskočí. Zápas takzavně na „short notice“ si pochvaloval. Nejspíš věřil, že si díky wrestlingu a nekonečné fyzičce se strikerem, jako je Buckley, snadno poradí. Možná i proto jsme od něj tentokrát překvapivě neslyšeli žádný trashtalk. 

Na pomoc v přípravě si dokonce nechal přivézt Roberta Soldiće. „Ten chlápek je naprostý zabiják, má budoucnost, byl to nejlepší tréninkový parťák, jakého jsem kdy měl. Je mnohem lepší verzí Buckleyho, ve vteřině by ho knockoutoval,“ pěl na chorvatského ranaře chválu.

Otázkou ale samozřejmě bylo, v jaké formě Covington nastoupí. Naposledy totiž proti Leonu Edwardsovi naprosto vyhořel. On sám to ale svádí na výškovou nemoc, kterou prý trpěl kvůli trénininku ve vysoké nadmořské výšce. „Nemohl jsem dýchat, a pak jsem si ještě hned prvním kopem zlomil nohu na třech místech. Vůbec to neodráží, jaký jsem a jak bojuju. Nebyl to můj večer.“

Tentokrát si ale pochvaloval, že neabsolvoval celý tříměsíční přípravný kemp, takže se cítí při síle. Nástup do oktagonu pojal jako show a jako vlajkonoše si přizval legendárního Hulka Hogana, na krku měl speciální přívěšek – hlavu postřeleného Donalda Trumpa. Před vstupem do klece si pak ještě roztrhl předem nastřižené tričko. 

Jenže tím show z jeho strany skončila. Buckley byl v postoji o dost aktivnější a především razantnější, jeho údery zaváněly knockoutem. V úvodu se mu navíc podařilo způsobit Colbymu tržné zranění nad okem, což mu následně dost komplikovalo vidění. Podle očekávání se Covington pokusil o takedown, avšak bez úspěchu. Dvacet vteřin před koncem prvního kola navíc očima hledal časomíru, což nevěstilo nic dobrého. V samotném závěru pak šel k zemi, spíš než o knockdown šlo ale o ztrátu balancu při kopu na hlavu. 

Ve druhé rundě se sice Colbymu konečně povedl takedown, na zemi ale nic nevymyslel a Buckley se nakonec zvládl probojovat zpátky na nohy. V postoji pak pokračoval v demolici a Covingtonův obličej byl čím dál tím víc od krve. 

Během přestávky pak dostal od rozhodčího varování, že pokud si tržnou ránu nebude dostatečně chránit, zápas bude brzo ukončen. To se ale snáz řekne než udělá. Jatka pokračovaly a nic na tom nezměnilo ani to, že se Colbymu dvakrát povedlo přenést boj na zem, tam z toho totiž opět nic nevytěžil. Dvacet vteřin před koncem pak sudí zápas přerušil a zavolal lékařku, která posvětila ukončení. Covington byl sice trochu naštvaný, ale rozhodnutí nijak nezpochybňoval. Bylo to pro něj vlastně vysvobození, prohrál relativně se ctí a může teď říkat, že kdyby mu doktorka dovolila pokračovat, ještě by to zvládl otočit. Ke cti mu slouží, že ustál rány, které by většinu jiných poslali do dimenze X a nepřestával bojovat.

!

Joaquin Buckley has defeated Colby Covington by DOCTOR STOPPAGE! #UFCTampa | LIVE on TNT Sports & discovery+ pic.twitter.com/HiizQfrQ9Y

— UFC on TNT Sports (@ufcontnt) December 15, 2024

Buckley sice přišel o pěkné T/KO, předvedl ale naprosto dominantní výkon, kterým se hodně přiblížil vysněné titulové šanci. Od té by nemusel být vůbec daleko, ve welterové divizi (77 kg) totiž ještě neprohrál a táhne sérii 6 výher v řadě (4 získal letos). Když se ho moderátor Michael Bisping  zeptal, s kým by chtěl bojovat příště, nechal o tom hlasovat diváky v hale. Na výběr dal Leona Edwardse, Kamarua Usmana a Belala Muhammada. „Myslím, že je to Kamaru Usman. Bejby, pojďme na to!“ reagoval na jejich odezvu. Záležet samozřejmě ale bude na vedení UFC, zda dá zápasu zelenou.

Co po takovém výprasku s Covingtonem bude? 

Musí se nechat, že Colbyho cesta v UFC je opravdu unikátní a možná by si jednoho dne zasloužila filmové zpracování. Z vyhrávajícího, leč nedostatečně výrazného bojovníka, se na sílu transformoval v záporáka. Jeho předem nacvičené repliky sice většinou šustí papírem, ale na vedení organizace očividně udělaly dojem. Jak jinak si vysvětlit, že za posledních pět let dostal třikrát šanci bojovat o titul, přestože, jak již bylo řečeno v úvodu, zápasí pouze jednou ročně a výsledkově to taky nebyla žádná sláva?

V jednu dobu to vypadalo, že nebýt Kamaru Usmana, byl by právě Colby šampionem welteru. Když vládu „Nigerijské noční můry“ ukončil Leon Edwards, zdálo se, že přišla Covingtonova životní šance. Jenže selhal a teď po výprasku od Buckleyho se zdá, že má nejlepší dny definitivně za sebou. Na titul už s největší pravděpodobností nedosáhne, to ale neznamená, že o něm ještě neuslyšíme.

Ukončení doktorem pro něj vlastně bylo šťastné. Nabilo mu totiž na výmluvy, s nimiž dle očekávání. „Nebylo to špatné na to, že jsem neměl žádný přípravný kemp,“ zhodnotil svůj výkon v šatně po zápase.

„V prvním kole jsme se k sobě dostali na blízko a cítil jsem, že tam byla hlavička. Od té doby jsem neviděl, měl jsem rozmazané vidění. Viděl jsem tam proti sobě tři lidi a říkal jsem si: sakra, kterého mám mlátit. Nevěděl jsem, co dělat, byl jsem zmatený. Ale věděl jsem, že musím pokračovat, že musím dát fanouškům a UFC show, protože za to zaplatili těžké peníze. Jsem válečník, gladiátor, já nezastavím. Byl jsem na tom v zápasech už hůř, než že mám malou tržnou ránu nad okem. Je to smůla, že to doktorka takhle zastavila,“ pokračoval ve videu na svém youtubovém kanále. Fanoušci podle něj byli okradeni. 

„To nejlepší by teprve přišlo, teprve jsem se rozehříval. Myslím, že to bylo vyrovnané jedna jedna. Začínal jsem ho unavovat, viděl jsem, jak dýchá pusou, začínal jsem ho trefovat. Takže je smůla, že to zastavili. Dokonce i Dana White řekl, že ve Vegas by ten zápas zastaven nebyl. Schytal jsem jeho nejtvrdší údery a neudělaly mi vůbec nic, hned jsem pokračoval. Vrátím se silnější. Byla to lekce pro všechny, kteří v životě čelí nějakým překážkám – Nikdy se nevzdávejte a nepřestávejte jít za svými sny a životními cíli.“

„Já jsem nezlomitelný. Nikdy jsem v oktagonu nedostal knockout, který by mě poslal do bezvědomí. To se stane spoustě bojovníkům, každému, koho znám. Mě se to nikdy nestalo. Není tady člověk, který by mě připravil o duši. Mentálně jsem pořád silný, jsem pozitivní a vím, že nejlepší dny mě teprve čekají. Vrátím se silnější, nenechám tenhle zápas, aby mě definoval. Je to jen jeden fight. Příště budu mít plný přípravný kemp, tohle jsem vzal na poslední chvíli, udělal jsem to pro firmu. Pomáhal jsem s kampaní prezidentu Trumpovi, ani jsem netrénoval. Vzal jsem to doslova z gauče dva nebo týden a půl předem.“

S největší pravděpodobností se teď Colby opět na dlouho odmlčí, jak to má ve zvyku, v závěru příštího roku se ale nejspíš znovu objeví v médiích. Kdo ví, jak to v tu chvíli bude ve welterové divizi vypadat. O zajímavé soupeře tam nouze není. Nejvíce by ale nejspíš táhla odveta s bývalým kamarádem Jorgem Masvidalem. Ten první zápas na body prohrál, později ale Covingtona zákeřně napadl v restauraci, takže spolu mají stále nevyřízené účty.