Často o povolání dítěte rozhodují rodiče. Jen málokdo měl ale asi tak nalinkovanou cestu jako šestadvacetiletý rikiši Kotonowaka, který se v lednu 2024 stal čtvrtým aktivním ózekim. Dosáhl tak něčeho, o čem sní snad každý zápasník sumó, ale dosáhne toho jen naprostý zlomek z nich. Pro Kotonowaku šlo ale de facto jen o splnění domácího úkolu. Očekávání, která jsou na něj kladena odpovídají prostředí, ze kterého pochází. Jeho dědeček byl 53. jokozuna jménem Kotozakura. A právě on byl rozhodujícím prvkem v Kotonowakově kariéře.

Galerie

„Udělej mi jokozunu“

Kotozakura byl buldočí typ zápasníka i člověka, který si kvůli zraněním v sumó prožil nelehké chvíle a zažil, jaké je to spadnout až na úplné dno a vyhrabat se zpátky na vrchol. Během toho si ovšem stihl i zahrát v bondovce Žiješ jenom dvakrát a po ukončení kariéry převzal vedení stáje Sadogatake. Velký tradicionalista pak vdal svou dceru za hlavní hvězdu stáje, zápasníka Kotonowaku, otce současného Kotonowaky. To, že o jeho osudu bylo rozhodnuto už kdysi dávno stvrzuje i historka, podle které Kotozakura řekl svému zeti v den svatby „udělej mi jokozunu“. Kotozakura prostě sumó žil a to se promítlo i do celé rodinné situace. On, jeho dcera, jeho zeť a brzy i vnuk tímto sportem dýchali.

Masakacu, jak se budoucí ózeki jmenuje, se sumó věnoval od dvou let. V jejich rodném domě bylo samozřejmě dohjó a dědeček dbal na to, aby malý chlapec trénoval od velmi raného věku. Nepomohlo ani to, že byl jedináček, a tak byla veškerá pozornost směřovaná jen na něj. Pro Masakacua ovšem šlo o přirozené prostředí. Každý den, než odešel do školy, navštěvoval tréninky v Sadogatake a sledoval přípravu dospělých.

V pěti se stal členem dětského klubu sumó a dědeček začal pečlivě sledovat jeho kariéru. Kotonowaka dodnes vzpomíná, že když na nějakém regionálním turnaji, který nebyl nějak důležitý, skončil třeba druhý, rodiče to museli před dědečkem tajit, protože jeho vnuk přece musí být tím nejlepším. Když přinesl domů stříbrnou medaili, dědeček mu jen řekl, že stříbro nikoho nezajímá a musí mířit za zlatem. Ačkoliv to samozřejmě nikdo neřekne naplno, je jasné, že pedantická povaha Kotozakury se otiskla do veškerého života budoucího ózekiho. Ostatně, jedna z dalších rad, kterou Kotozakura chlapci dal byla: „zranění se nejlépe vyléčí trénováním“.

Kotonowaka starší, zápas z roku 1996 | zdroj: Foto: Profimedia

Ve třetí třídě Masakacu dědečkovi slíbil, že pokud se stane ózekim, vezme si jeho zápasnické jméno Kotozakura. Po dokončení prvního stupně střední školy (v Japonsku jsou dva stupně středních škol) se rodina rozhodovala, zda se okamžitě stane profesionálním zápasníkem. Masakacu si ovšem nebyl jistý, zda je dost dobrý, a tak dostudoval a stal se přitom vítězem v rámci juniorského světového poháru sumó. Nutno říct, že chodil na elitní školu Saitama Sakae, kde s ním v sumó klubu byli i budoucí špičkoví zápasníci Óhó a Gónójama.

„Když selžeš, jsi bez domova“

Vysoká škola v tomto případě nebyla na stole. Mnoho současných rikiši prošlo vysokoškolským sumó, ovšem u Masakacua bylo jasné, že bude zápasit, a pokud se nic nepokazí, nejspíše v budoucnosti převezme Sadogatake od svého otce. Nicméně, rodiče ho nenutili, aby trénoval právě v rodinném dohjó. Naopak, jeho matka Mačiko mu řekla, že pokud se rozhodne stát rikišim v Sadogatake, přestanou se k němu chovat jako k synovi, ale bude jedním ze zápasníků a nebude mít žádné výhody. A doslova dodala: „Pokud selžeš a odejdeš ze stáje, už nebudeš mít žádný domov.“ Tvrdá výchova.

Masakacu ovšem neselhal. Do profesionálního sumó nastoupil pod jménem Kotokamatani (všichni členové stáje Sadogatake mají jména začínající na Koto- na počest zakladatele Kotonišikiho). Nejnižší divizí džonokuči prosvištěl, když po debutu v listopadu 2015 postoupil do vyšší divize džonidan a pak hned sandanme. V září 2016 postoupil do divizie makušita a pozici sekitoriho (člen dvou nejvyšších divizí) měl na dohled. Tady ovšem poprvé narazil. Po dvojici make koši (víc proher než výher v rámci turnaje) sestoupil zpátky do sandanme. Okamžitě se vrátil, nicméně rok zůstal v makušita. V červenci 2019 se konečně dostal do džurjó a vzal si jméno, pod kterým bojoval jeho otec, tedy Kotonowaka. V džurjó pobyl jen chvilku a v březnu 2020 mohl oslavit svůj debut v nejvyšší divizi makuuči, čímž se i zapsal do dějin sumó.

Poprvé v zaznamenané historii sumó se v nejvyšší divizi objevili zástupci tří generací jedné rodiny po sobě. Po Kotozakurovi a Kotonowakovi I. nově i Kotonowaka II. V makuuči se mu dařilo, a i když kvůli zranění kolene kolene spadnul do džurjó, okamžitě se v dalším turnaji vrátil. V červnu 2021 se jako maegašira 3 dočkal ocenění za bojového ducha, protože dosáhl skvělého skóre 12-3. Pak chvíli pendloval napříč makuuči, za což mohlo několik zranění, ale stihl přitom nasbírat hned tři ceny za bojového ducha. Nutno říct, že někteří zápasníci se takového ocenění nedočkají nikdy.

Kotonowaka skládá slib ózekiho, vedle něj oba rodiče, na pozadí fotka dědečka | zdroj: Foto: Profimedia

Za rok až na vrchol

V lednu 2023 se konečně dočkal a postoupil mezi sanjaku, když se stal komusubim. Brutální hodnost, ve které zápasníci čelívšem ózeki, sekiwake a jokozunovi nedělala Kotonowakovi problém. V lednu, březnu, květnu a červenci udržel kači koši a v červenci po úspěšném turnaji dostal hodnost sekiwake, což je nejvyšší hodnost, které dosáhl jeho otec. V lednu 2024 přišel klíčový turnaj (psali jsme o něm zde). Kotonowaka se až do posledního dne držel v čele turnaje. O celkovém vítězství se rozhodovalo až v play-off, kde podruhí podlehl jokozunovi Terunofudžimu, nicméně poskládal potřebných 33 vítězství ve 3 po sobě jdoucích turnajích, aby se mohl stát ózekim.

To potvrdila i Japonská asociace sumó a oznámila, že se z Kotonowaky skutečně stane ózeki. Nicméně samotný mladík nebyl nadšený. Prohru v play-off prý oplakal a nepomohl ani fakt, že jokozuna Terunofudži mu složil poklonu, že předpokládá, že se jednou stane také jokozunou. Kotonowaka prostě chce mít na svém kontě vítězství v turnaji a řídí se podle toho, co mu řekl jeho dědeček. Stříbro nikoho nezajímá.

Ura poráží Kotonowaku | zdroj: Foto: Profimedia

Bude z něj Kotozakura, ale ne hned

Všichni očekávali, zda na březnový turnaj už půjde Kotonowaka pod novým jménem Kotozakura, aby tak naplnil přes dvacet let starý slib dědečkovi. Ten se jeho naplnění už nedočkal, zemřel v roce 2007 po těžkých zdravotních problémech, kde hrála prim cukrovka, kvůli které i přišel o nohu a ve věku 66 let skonal na masivní selhání orgánů. Kdo ale povýšení na ózekiho a tradiční fotku s pražmou mohli nadšeně sledovat, byli oba rodiče. A Kotonowaka řekl, že si vezme jméno Kotozakura až na květnovém turnaji, protože na tom březnovém chce, aby bylo jméno jeho otce vedle hodnosti ózekiho. Tomu se říká důraz na symboliku!

Samozřejmě je ale na stole otázka kdy se stane jokozunou, což není jen tak snadná věc. Ne nadarmo je za nejvyšší hodnost považován ózeki a jokozuna je speciální pocta pro ty nejlepší z nejlepších. Na druhou stranu je jasné, že Kotonowaka tenhle potenciál má. Jeho styl vyniká kombinací skvělé techniky na pásu protivníka a vystrkování soupeře za pomoci těla. Není mu cizí ani využívání přehozů a jemná technika boje o úchop na pásu. Navíc vyniká skvělou rovnováhou, kdy dokáže pružně celým tělem vyrovnat soupeřův tlak a klidně jít do hlubokého záklonu, kdy vyčerpá sílu protivníkovy ofenzívy a sám pak přebere iniciativu.

Kotonowaka pózuje při obřadu povýšení na ózekiho s tradičními pražmami | zdroj: Foto: Profimedia

Nicméně, co mu ještě chybí do perfektního sumó jokozuny, je přesvědčivá síla. Slavný bývalý jokozuna Wakanohana se nechal slyšet, že nový ózeki potřebuje nabrat svaly místo tukové hmoty. Je pravda, že velmi často Kotonowaka vítězí díky technice, ale v zápasech, které by mohl rozhodnout i pomocí silové převahy, jak to stále ukazuje jokozuna Terunofudži, má problémy a komplikuje si život.

Je ale jasné, že v šestadvaceti se tenhle zápasník nezastaví ve vývoji a pokud mu do kariéry nezasáhne zranění, bude na pozici jokozuny útočit. Ostatně, sumó je vše, co má. Když se jej ptali na koníčky, řekl, že vlastně žádné nemá a až na naléhání ze sebe vysoukal, že rád poslouchá hudbu a čte mangu One Piece. Jinak pro něj je jen sumó a sledování zápasů. Což ostatně dělal i jeho dědeček. Jak vzpomíná: „Dědeček nesledoval zábavné show nebo seriály. Když měl čas zapnout televizi, díval se na zápasy v sumó.“

Zatím to vypadá, že se Kotozakura svého jokozuny jednou dočká.