Březnový turnaj v sumó, takzvané Haru bašo, se vyvíjelo v rámci několika příběhových linií. Úspěšný start dvojice mladíků Ónosatoa a Takerufudžiho, katastrofální výsledky bývalého kandidáta na jokozunu Kirišimy a také problémy samotného jokozuny Terunofudžiho. Ale jak ony dva týdny turnaje ubíhaly, začal se objevovat jeden hlavní narativ a tím byla spanilá jízda čtyřiadvacetiletého Takerufudžiho, která se promítla do události, kterou mnozí už nikdy nezažijí.

Lamač rekordů

Když v posledním dnu, s ovázanou nohou, vyhodil z kruhu Gónójamu, Takerufudži zlomil či vyrovnal celou řadu rekordů, přičemž ty nejdůležitější jsou staré celých 110 let! Po více než století se opět stalo, že nováček v nejvyšší divizi makuuči vyhrál hned ve svém prvním bašo celý turnaj. Stejně tak po 110 letech se poprvé stalo, že někdo vyhrál za sebou jak turnaj v makuuči, tak nižší divizi džurjó. V té strávil Takerufudži pouze jeden turnaj a okamžitě se kvalifikoval do té nejvyšší, kde také dominoval.

Není to ovšem jediný památný výkon, kterým se Takerufudži v březnu 2024 zapsal do análů sportu tak prastarého, jako je sumó. Kromě výše zmíněného patří mezi jeho úspěchy:
- zařadil se do skupiny 42 rikiši, kteří vyhráli turnaj z nejnižší možné pozice maegaširy 17
- vyhrál nejvíce zápasů ve svém debutu v makuuči – 13
- má nejdelší sérii vítězných zápasů debutu – 11
- je to historicky nejrychlejší cesta z nejnižší divize až k vítězství na turnaji – stačilo mu 10 turnajů, předtím byl nejlepší výkon 15 turnajů u Wadžimy

Moment, kdy se Takerufudži zapsal do dějin. | zdroj: Foto: Profimedia

O tom, že Takerufudži je jeden z největších současných talentů se vědělo už před turnajem. Produkt nadupané stáje Isegahama má možnost trénovat jak s jokozunou Terunofudžim, tak špičkovými sekitori (zápasníci první a druhé divize) jako jsou Midorifudži, Nišikifudži, Takarafudži a další velký talent Atamifudži (ano, zápasnická jména rikiši z této stáje končí vždy na -fudži, jako ukázka respektu k majiteli stáje, bývalému jokozunovi Asahifudžimu).

Nicméně, od prvních zápasů bylo jasné, že Takerufudži převyšuje i další nadějné mladíky, kteří se v posledním roce objevili – Hakuóhóha, Gónójamu, Atamifudžiho a Ónosatoa. Ačkoliv měří „jen“ 183 cm, má atletickou postavu, kde je jasně vidět, jak skvělou muskulaturou disponuje. Na rozdíl od svého březnového soka Ónosatóa, který podobně jako on bořil jednoho soupeře z řad maegaširů za druhým, Takerufudži má i velmi dobrou techniku a nespoléhá se jen na dynamiku při tačiai (prvotní střet obou zápasníků).

Šinkansen z Aomori

Prvních osm dnů Takerufudži překonal všechny soupeře, kteří se mu postavili, bez ohledu na zkušenosti. Ónosato si držel podobně dominantní pozici, ale poprvé prohrál v sedmém kole s Ónošóem. Osmým dnem skončila jízda skrz maegaširy a nastal opravdový křest ohněm – soupeři ze san’jaku, tedy od komusubiho až k jokozunovi (byť ten už v té době odstoupil pro zranění). Přesně v tomto momentu na minulém turnaji selhal Ónosato, kde se ukázalo, že prostá síla na protřelé borce nestačí.

Nicméně, Takerufudži na podobnou hráz nenarazil. Nejprve smetl Abiho, který měl jinak skvělý turnaj a stane se pravděpodobně sekiwakem. Následně si poradil s výše zmíněným Ónosatoem, který už byl odsouzený do role stíhače, který musí čekat na Takerufudžiho zaváhání, a pak k překvapení všech porazil i nového ózekiho Kotonowaku (psali jsme o něm zde). Nenajde se snad nikdo, kdo mladíka na jeho zázračné cestě zastaví? Vždyť má už 15 vítězství v řadě (pokud počítáme i džurjó).

Najde. Mongolský ózeki Hóšórjú, který je paradoxně o necelý rok mladší, využil své skvělé schopnosti zápasu na tawaře, a Takerufudžiho rozjetý express zastavil. Sám tak podržel své šance na zisk titulu. Takerufudži se ovšem hned oklepal, v dalším zápase smetl Wakamotoharua a organizátorům začali docházet soupeři, kteří by kandidáta na vítězství dostatečně prověřili. Zčásti za to mohl i kompletní kolaps san’jaku, kde pořádné výkony podával jen Hóšórjú, Kotonowaka a Abi a se všemi už Takerufudži bojoval. Takakeišó bojoval o udržení hodnosti ózekiho, Kirišima měl asi nejhorší turnaj v životě, jokozuna už byl pryč a Daieišó a Nišikigi připomínali stíny svých minulých výkonů.

Takakeišó poráží Kotonowaku, udržuje status ózekiho, ale zároveň se zranil. | zdroj: Foto: Profimedia

Zraněná noha

Nakonec se proti Takerufudžimu postavil ve čtrnáctý den maegašira 1 a bývalý ózeki Asanojama. Jeho styl, který vychází ze silné pozice na pásu od první vteřiny Takerufudžimu nesvědčil a nováčka vytlačil z kruhu. Horší ale bylo, že si Takerufudži i těžce poranil nohu, z arény jej museli odvézt na kolečkovém křesle a okamžitě byl převezený do nemocnice. Jeho celkové vítězství bylo ohrožené a možná i jeho pozice. Dramatičnost situaci dokreslovala i jeho maminka, která s obavami plakala v hledišti.

Situace byla velice nešťastná a antiklimaktická. Pokud by Takerufudži kvůli zranění nenastoupil a pokud by Ónosato porazil Hóšórjúa, vítězem by se stal díky absenci právě Ónosato a to v play-off, kam by jeho soupeř se stejným skóre nemohl nastoupit. Stejně tak by se ale stalo, pokud by nastoupil a prohrál s Gónójamou. Teoreticky tak mohl jeho titul zachránit Hóšórjú, kterému de facto o nic nešlo, ale i tak by byla ceremonie s vítězem o berlích poněkud smutná.

Bolesti navzdory

Jenže, Takerufudži se už viděl jako historický vítěz a odmítal se úspěchu vzdát. Jeho trenér a majitel stáje Isegahama dnes uvedl, že se jej snažil přesvědčit ať nenastupuje. Jeho zranění není jen podvrtnutý kotník, ale poškození vazů, které bude vyžadovat větší rekonvalescenci, ostatně, Takerufudži se nemohl na nohu postavit. Jenže mladík byl prý neústupný, vyžádal si analgetické opichy a hrdinsky (nebo nezodpovědně, záleží jak se na celou věc díváte), do posledního dne nastoupil. Kotník měl zafixovaný jako kdyby měl systém obvazů držet mostní pilíř a postavil se lidské dělové kouli v podobě Gónójamy, který měl velmi solidní bašo. Při tačiai ale svého soupeře dokázal zastavit v útoku a ačkoliv bylo jasné, že jeho kotník nefunguje a bolí, dokázal po troše problémů protivníka vyhodit z dohjó.

Ósacký dav propadl v extatické nadšení a nezáleželo na tom, že byla teprve půlka posledního dne. Vítěz byl jasný a každý, kdo Takerufudžiho cestu viděl, měl jasné, že sleduje historický okamžik, doslova. Ten se neudržel a ačkoliv má rikiši udržovat co nejvíce distingované vystupování, alespoň v dohjó, usmál a především nedokázal zabránit slzám. Zapsal se do dějin.

Kromě památného vítězství a císařova poháru, během jehož přebírání už odezněla analgetika a on sotva dokázal stát, získal hned všechny tři ceny, které jde v každém turnaji získat – zabojového ducha, za techniku (obě dostal i Ónosato) a za výjimečný výkon.

Takerufudži slaví se svou stájí a hlavně rodinou | zdroj: Foto: Profimedia

Haru bašo jako celek

Pokud odhlédneme od tohoto historického momentu, samotné Haru bašo bylo souhrnem plusů a mínusů. Mezi plusy patří určitě nástup nové generace mladíků, kdy se osvědčil Ónosato, v žebříčku stoupá Hiradoumi, Gónójama, mezi san’jaku se poprvé asi podívá Atamifudži. Ózeki Hóšórjú měl solidní turnaj, hořkosladké je udržení hodnosti ózekiho u Takakeiša. K vidění bylo krásné sumó a to napříč hodnostmi.

Mínusy jsou ale jasné. V první řadě je to katastrofální výkon ózekiho Kirišimy, o kterém se ještě na minulém turnaji uvažovalo jako o kandidátovi na jokozunu. Kirišika skončil s bizarním skóre 5-10 a vypadal jako naprostý stín svých výkonů. Nikdo neví, zda je na vině nějaké zranění nebo psychika. Kirišima bude muset měnit stáj, protože jeho dosavadní končí, nicméně do dalšího turnaje jde v pozici kadoban a pokud by nezískal víc výher než proher, spadne mezi maegaširy.

Nepotěšila ani zranění. Jokozuna Terunofudži musel po řadě porážek odstoupit a jeho trenér prohlásil, že k sérii zranění (obě kolena, diabetes, problémy s ledvinami, zlomená pánevní kost) se přidala ještě záda. Ta jsou aktuálně inoperabilní, protože by rehabilitace zabrala příliš dlouho a jokozuna už prý nezvládne dva turnaje v řadě.

Jokozuna Terunofudži symblicky předává svému kolegovi a následovníkovi rituální vodu | zdroj: Foto: Profimedia

To samé platí u ózekiho Takakeiša, který musel mít kači-koši, tedy více výher než proher, aby si udržel rank ózekiho. Takakeišó se potýká s chronickým zraněním nervu v šíji. Dokázal sice zlepšujícím se výkonem kači-koši dosáhnout, ale okamžitě poté odstoupil pro zranění prsního svalu.

Nyní budeme čekat na další banzuke (vyhlášení nových hodností) a všichni jsou zvědavi, kam výjimečný výkon posune Takerufudžiho a také jak se promíchají pozice mezi makuuči a džurjó. Další turnaj nás čeká v květnu, který začíná 12. května tokijském Kokugikanu a my vás určitě o jeho průběhu budeme informovat. Počítejte ale i s dalšími novinkami ze světa sumó, protože se se v něm stále něco děje, zvláště nyní.